Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 917/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CASINO KARTÁČ Group a. s., sídlem Slévárenská 400/5, Ostrava - Mariánské Hory a Hulváky, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou, sídlem Místecká 329/258, Ostrava-Hrabová, proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení ze dne 19. února 2020 č. j. MHMP 295781/2020/Špa, sp. zn. S-MHMP-2009891/2019/Špa, za účasti Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení (dále jen "magistrát města"), jímž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z a d (dále jen " ").

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím magistrát města vyrozuměl stěžovatelku o odložení věci podezření ze spáchání dopravního přestupku, spočívajícího v tom, že podezřelý neoprávněně zastavil na zakázaném místě, načež otevřel dveře vozidla do dráhy jízdy vozidla vlastněného stěžovatelkou, na němž měla v důsledku toho vzniknout škoda. Z opatřených důkazů nelze dle magistrátu města jednoznačně dovodit spáchání přestupku podezřelým.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítá, že odložením věci došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. Magistrát města dle ní selhal v tom, že nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Nepřípustně se smířil s tím, že podezřelý odmítl podat vysvětlení policejnímu orgánu. Již opatřené důkazy pak hodnotil bez obstarání dalších potřebných pro rozhodnutí. Ani pochybnosti o výši škody nemohou být důvodem pro odložení věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolává práva na účinné vyšetřování. Obsahem tohoto základního práva se Ústavní soud opakovaně zabýval a v dnes již poměrně rozsáhlé judikatuře vymezil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména meze tohoto subjektivního ústavního práva [srov. zejména nálezy ze dne 12. 8. 2014

sp. zn.

(N 152/74 SbNU 301), ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691), ze dne 9. 8. 2016

sp. zn.

(N 151/82 SbNU 385), nebo usnesení ze dne 27. 8. 2015

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Za jeho pojmový znak považuje Ústavní soud jeho provázanost s hmotnými ústavními právy zakotvenými zejména v ě, resp. Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelce lze sice přisvědčit, že dané právo se nevztahuje toliko na vyšetřování trestných činů, neboť v nejrelevantnější době pro využití tohoto práva často ještě nemusí být trestněprávní povaha vyšetřovaného jednání zřejmá. Uvedené právo však není v judikatuře Ústavního soudu chápáno jako absolutní právo na policejní vyšetření všech záležitostí způsobujících újmu na právech, nýbrž má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Obzvláště u trestné činnosti, způsobující zásah převážně v rovině majetkových práv, je nutné vždy zkoumat, zda existuje efektivní možnost ochrany poškozené osoby např. uplatněním občanskoprávní žaloby [srov. zejména bod 19 nálezu ze dne 12. 8. 2014

sp. zn.

(N 152/74 SbNU 301)]. Trvat na nutnosti vynaložení všech možných prostředků pro trestní vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska pouze v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy (život, zdraví, sexuální důstojnost, apod.), v nichž poškození nemohou z právních či faktických důvodů zajistit spravedlivou nápravu sami, resp. jim dostupnými právními prostředky (obdobně viz např. usnesení ze dne 27. 8. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 17. 9. 2015

sp. zn.

). Dále je třeba zdůraznit, že uvedené právo představuje vskutku toliko záruku vyšetření dané záležitosti, nikoliv jakéhokoliv jejího meritorního výsledku.

7. Z právě uvedeného je zřejmé, že k porušení stěžovatelčina ústavního práva na účinné vyšetření dojít nemohlo. Jednak celá věc byla v uspokojivé míře vyšetřena, neboť i podle stěžovatelky je údajný viník jednoznačně identifikován a incident popsán. Zejména však jde v dané věci toliko o porušení stěžovatelčiných majetkových práv, pročež se v takové záležitosti právo na účinné vyšetřování zásadně neuplatní.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu