Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 907/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného Mgr. Václavem Stejskalem, advokátem se sídlem Zahradnická 38, Blatná, proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 1. 2020, č. j. -10288, za účasti Okresního soudu ve Strakonicích jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 26. 3. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu ve Strakonicích.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Z ústavní stížnosti se podává, že vůči stěžovateli byla k Okresnímu soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , podána obžaloba, přičemž trestného jednání se měl stěžovatel dopustit s tam uvedenými spolupachateli. Napadeným usnesením byla věc stěžovatele a některých jeho spoluobviněných vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ustanovení § 23 tr. ř. nelze aplikovat ve věcech, kde se jedná o jednočinný souběh, neboť jde vždy jen o jeden skutek. Navíc v projednávané věci byla podána obžaloba podle § 205 odst. 4 písm. a) tr. z., a to znamená, že došlo ke vzniku a činnosti organizované skupiny. Tento znak kvalifikované skutkové podstaty bude muset být v hlavním líčení prokázán. Stejný aspekt je nezbytný i u tvrzeného spolupachatelství. Pochybnosti vyjádřil stěžovatel v souvislosti s možným odsouzením jen jedné skupiny spolupachatelů, zatímco druhá bude viny zproštěna. Napadené usnesení okresního soudu není podle stěžovatele založeno na logických a racionálních základech. Nedostatek materiální podpory orgánů veřejné moci nelze přenášet na obviněné. Závěrem poukázal stěžovatel na reálný předpoklad, že každé jednotlivé řízení bude ukončeno v jinou dobu a řízení bude zatěžováno opakovanými výslechy. Stěžovatel je toho názoru, že rozdělením předmětné trestní věci došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v nyní projednávané věci vycházel z toho, že není orgánem činným v trestním řízení a nepřísluší mu, aby procesní postup těchto orgánů v dosud neskončeném řízení průběžně korigoval (viz např. usnesení ze dne 9. 6. 2011

sp. zn.

; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti [např. nález ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

(N 98/15 SbNU 17)].

Z ustanovení § 23 odst. 1 tr. ř. se podává, že "K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení". Zákonná úprava ponechává soudům široký prostor pro posouzení, v jakém případě a za jakých okolností lze řízení tímto způsobem urychlit. Z hlediska ústavněprávního je přitom rozhodné, zda trestní soud neaplikoval citované ustanovení svévolně a zda své rozhodnutí o vyloučení věci ze společného řízení náležitě odůvodnil. Citované ustanovení dává trestnímu soudu prostor pro uvážení, zda bude vyloučení věci s ohledem na konkrétní podmínky případu vhodné či nikoliv, a Ústavní soud nehodlá do této jeho dispozice vstupovat. Samozřejmě s výjimkou shora naznačené možnosti úplného vybočení, k čemuž však v této věci nedošlo.

V projednávané věci spatřoval obecný soud důležité důvody v organizačně technických okolnostech, za nichž by mělo dojít projednávání případu, což v zásadě nelze považovat za argumentaci nelogickou či protiústavní. Vzniklou situaci by zřejmě bylo možno řešit i jiným způsobem, nicméně vedení soudního řízení je především věcí obecných soudů. Bude na Okresním soudu ve Strakonicích, aby jím zvolený procesní postup neměl v další fázi řízení negativní dopad do práv stěžovatele.

Pokud stěžovatel poukazuje na nemožnost reagovat na námitky spoluobviněných, konstatuje Ústavní soud (i) s odkazem na usnesení ze dne 17. 1. 2008

sp. zn.

, že právo na obhajobu, jak je zaručeno v a v y, zaručuje každému nárok na právní pomoc, resp. na čas a možnost k přípravě obhajoby, ať obviněného samotného nebo prostřednictvím obhájce. Napadeným rozhodnutím o vyloučení věci sice stěžovatel přichází o možnost aktivně zasahovat v řízení týkajícím se spoluobviněného, avšak nijak se nedotýká jeho vlastního práva na obhajobu. Ze skutečnosti, že věc stěžovatele byla vyloučena do samostatného řízení, nelze dovodit, že by tím stěžovatel mohl být ohrožen na svém právu na úplné projednání věci soudem.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu