Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1168/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 20. 4. 2020 podání, ve kterém stěžovatel uvádí, že předchozí ústavní stížnost podal dne 17. 2. 2020 a že brojí proti neprodloužení lhůty k doplnění podání žaloby ze strany předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 12. 2019. Stěžovatel rovněž uvádí, že si je vědom, že podává ústavní stížnost po lhůtě, učinil tak nicméně v souvislosti s koronavirovou pandemií a z důvodu prokazatelné nemoci vykazující znaky virové infekce; zmeškaná lhůta by mu podle jeho názoru tak měla být prominuta.

Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Podle , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně a , nelze v řízení podle odmítnout návrh jen proto, že byl podán po uplynutí lhůty stanovené k jeho podání uvedeným zákonem, jestliže jej navrhovatel podal opožděně v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii, která mu znemožňovala nebo podstatně ztěžovala návrh podat. Podle stejného zákona je návrh třeba podat do 15 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující podání návrhu, a je třeba s ním spojit i odůvodněnou žádost o prominutí zmeškání lhůty; lhůta podle věty první však neskončí dříve než 15 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.

V nyní posuzovaném případě je stěžovatelovo podání v prvním odstavci (popisujícím předmět stížnosti) totožné s podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2020 ve věci vedené pod

sp. zn.

. Návrh stěžovatele v uvedené věci byl usnesením

sp. zn.

ze dne 14. 4. 2020 odmítnut, neboť stěžovatel ani po výzvě Ústavní soudu neodstranil vady návrhu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci není třeba zkoumat, zda byly naplněny podmínky stanovené v , neboť stěžovatelovo podání bylo vadné - nenaplňovalo základní zákonné požadavky na jeho projednání podle a ve spojení s a navazujícími ustanoveními . Ze stěžovatelova podání zejména nebyla patrná ústavněprávní argumentace pro řízení před Ústavním soudem, stěžovatel nepředložil plnou moc pro zastupování před Ústavním soudem (případně ani doklad - osvědčení ČAK - o tom, že stěžovatel je sám advokát), nebyla předložena kopie rozhodnutí obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje.

Náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatel podal již několik ústavních stížností trpících stejnými vadami a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučen (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 7. 2018 či usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 4. 2020). Ústavní soud tedy nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace (stejně viz usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 6. 2019).

Nad výše uvedené Ústavní soud dodává, že rozhodnutí nebrání stěžovateli podat v budoucnu návrh znovu v případě, že bude přesvědčen, že podmínky pro prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti podle dány jsou. Takový návrh však musí naplňovat všechny zákonné požadavky a stěžovatel musí přiloženou žádost o prominutí lhůty pečlivě odůvodnit, tzn. musí uvést konkrétní důvody, proč návrh podal opožděně v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii; pouhý obecný odkaz na existenci virového onemocnění dostatečný není.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj