Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1000/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti F. K., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 21. 1. 2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. - 1368 ze dne 12. 9. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d (dále jen „ “).

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. jako nedůvodný. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že řízení před soudem prvního stupně bylo chaotické, soud neprovedl jím navržené důkazy. K tomu došlo zčásti až v řízení před stížnostním soudem, avšak městský soud dle jeho názoru správně nevyhodnotil, že ve světle nově doplněného dokazování byly argumenty, na jejichž základě byl původně uznán vinným, značně otřeseny. Stěžovatel též namítl, že předseda senátu stížnostního soudu byl vůči němu zaujatý. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud žádný exces či jiný ústavně relevantní deficit v napadených soudních rozhodnutích neshledal. Otázku podjatosti předsedy senátu stížnostního soudu již stěžovatel namítl v řízení o své předchozí ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

. Ta směřovala mimo jiné proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 18. 12. 2019, jímž bylo o předmětné námitce podjatosti pravomocně rozhodnuto. Stěžovatel však vzal tuto ústavní stížnost zpět a Ústavní soud svým usnesením ze dne 21. 4. 2020 řízení o ní zastavil. Rozhodnutí vrchního soudu o nedůvodnosti stěžovatelovy námitky tak zůstalo nedotčeno a v nynějším řízení již není prostor pro jeho zpochybnění.

Ústavní soud nezjistil žádné pochybení ani v rozhodnutí obvodního soudu, který srozumitelně a logicky vyložil, proč v případě důkazních návrhů s výjimkou návrhu na výslech syna stěžovatele nejde o důkazy nové, neboť byly v původním řízení provedeny, a to při dodržení všech procesních pravidel. Konečně městský soud ke stížnosti stěžovatele vyhověl návrhu na výslech jeho syna a vyžádal si též některé další listinné důkazy, jež ve veřejném zasedání provedl. Nicméně dospěl k závěru, že z nich nevyplynuly žádné okolnosti, které by samy o sobě či ve spojení s už dříve známými důkazy byly způsobilé dosíci jiného rozhodnutí o vině, trestu či náhradě škody. Tento svůj závěr přitom přesvědčivě odůvodnil (viz body 8 - 11 napadeného usnesení stížnostního soudu). Nesouhlas stěžovatele s hodnocením důkazů soudy se nese v rovině prosté polemiky bez významnějšího přesahu do práva na spravedlivý proces, jehož porušení stěžovatel tvrdí. V té souvislosti se sluší podotknout, že revize skutkových závěrů, vyjma případů závažných vad dokazování či zjevně nepřiměřeného hodnocení důkazů, se v řízení o ústavní stížnosti již nelze domáhat, neboť jen (obecný) soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy ( y) a jedině on je za tím účelem oprávněn provádět a hodnotit důkazy.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci pro naléhavost Ústavní soud vyhověl via facti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu