Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1021/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti L. Ch., zastoupeného JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. prosince 2018, č. j. - 35, a Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2020, č. j. - 65, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudků Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 12. 2018, č. j. - 35, a Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, č. j. - 65. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že správní soudy porušily jeho právo vlastnit majetek dle d (dále jen " ") a a 2 a y.

2. Správní orgány stěžovateli uložily pokutu ve výši 1500 Kč za přestupek podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen " "). Ke správnímu deliktu mělo dojít tím, že stěžovatel jako provozovatel vozidla dne 12. 6. 2016 ve 14:49 hodin v rozporu s zákona o silničním provozu nezajistil dodržení povinností řidiče vozidla reg. zn. X, kdy neznámý řidič se dopustil přestupku podle zákona o silničním provozu překročením nejvyšší povolené rychlosti v obci Šternberk na ulici Jívavská směrem k centru (GPS:49°43.810"N, 017°18.4147´E). Byla mu naměřena rychlost 66 km/hod, což je i při zvážení odchylky měřicího zařízení 3 km/hod o 16 km/hod více, než je nejvyšší dovolená rychlost. Předmětem správního řízení byla otázka zjištění a řádného objasnění skutkového stavu. Stěžovatel se s výsledkem správního řízení nespokojil a proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Olomouckého kraje, ze dne 12. 6. 2017, č. j. , sp. zn. KÚOK/47525/2017/ODSH-SD/7658, brojil před správními soudy. Krajský soud a posléze ani Nejvyšší správní soud mu však nevyhověly.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti odůvodnění rozsudku krajského soudu a namítá jeho nepřezkoumatelnost. Celou skupinu námitek v ústavní stížnosti lze shrnout tak, že rovněž Nejvyšší správní soud zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, když jako kasační soud rozsudek krajského soudu věcně přezkoumal, vady rozsudku krajského soudu neshledal a jeho závěrům dokonce přisvědčil. Ze strany správních orgánů nebyly učiněny nezbytné kroky ke zjištění skutečného pachatele přestupku. V dané věci byl dle stěžovatele nadto porušen zákaz retroaktivity podle y.

II. Hodnocení Ústavního soudu

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. V nyní posuzované věci směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí správních soudů, která se týkají přezkumu rozhodnutí, kterými byla stěžovateli uložena pokuta ve výši částky, kterou lze z hlediska judikaturního považovat za bagatelní [srov. i , ]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To se však stěžovateli v nyní projednávané věci nezdařilo.

7. V ústavní stížnosti stěžovatel k mimořádným okolnostem odůvodňujícím přijetí bagatelní věci k projednání neuvedl nic. Ústavní stížnost zjevně nedosahuje ústavněprávní relevance, v případě stěžovatele ani není naplněna žádná z výjimek přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

8. Tímto postupem Ústavního soudu nejsou dotčena práva stěžovatele na spravedlivý proces (stěžovateli nebyl odepřen přezkum rozhodnutí ve věci správního trestání). Obě instance správních soudů se dostatečně zabývaly skutkovým stavem a shledaly, že byl prokázán (pozn. všechna rozhodnutí správních soudů jsou publikována na www.nssoud.cz a Ústavní soud na ně proto toliko ve stručnosti odkazuje). Skutečností, že stěžovatel nenaplnil liberační důvody pro zproštění se objektivní odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla, se obě instance rozsáhlým způsobem zabývaly. Kasační soud k tomu konstatoval: "odpovědnost za správní delikt je koncipována na principu objektivním bez ohledu na zavinění, a stěžovatel se jí mohl zprostit v projednávané věci pouze jedním způsobem - předchozím podáním návrhu na zápis změn v registru vozidel (případně zvláštními překážkami v podání návrhu, které nebyl sto rozumně překonat, např. náhlé vážné zranění, apod). Tento návrh objektivně v rozhodné době nebyl učiněn a žádné zvláštní překážky nebyly tvrzeny. Argumentoval-li v kasační stížnosti, že v mezidobí došlo ke změně právní úpravy dopadající na jeho případ, je tato argumentace irelevantní, neboť ustanovení § 8a zákona o podmínkách provozu se nijak nedotýká podmínek odpovědnosti za správní delikt či přestupek, ale pouze otázek procesního charakteru doprovázejících proces změn zápisu údajů v registru vozidel. Jen zprostředkovaně může nové ustanovení mít vliv na odpovědnost, pokud dle něj některý z účastníků právního vztahu postupuje. Takový případ však v projednávané věci nenastal, pročež nebyl důvod novou právní úpravu zohlednit." Námitka porušení y je i podle Ústavního soudu nedůvodná.

9. Ústavní soud tak z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozsudky Nejvyššího správního a krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele podle y ani a 2 nebo 40 odst. 6 y, a odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozsudku podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu