Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 429/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Jarmily Kolářové, zastoupené Mgr. Lenkou Pánkovou, advokátkou, sídlem Zrzavého 3259/9, Jihlava, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2019 č. j. -126, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Slavia pojišťovna, a. s., sídlem Revoluční 655/1, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d.

2. Stěžovatelka se jako osoba podnikající v silniční motorové dopravě podanou žalobou domáhala po vedlejší účastnici řízení (žalované) povinnosti zaplatit částku v celkové výši 48 394 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění požadovaného z odpovědnosti za škodu dopravce, která vznikla objednatelům přepravy (mj. poškozenému Milanu Sádeckému) podle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen "Úmluva CMR"). Přeprava zboží (květin) probíhala ode dne 19. 11. 2010 a škoda na tomto zboží vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, která se stala mimo území České republiky dne 21. 11. 2010. Stěžovatelka náhradu škody způsobené při přepravě poškozenému Milanu Sádeckému před podáním žaloby dobrovolně uhradila.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22. 10. 2019 č. j. -126 potvrdil, co do částky 29 298 Kč s příslušenstvím a pro zaplacení příslušenství z částky 19 096 Kč, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 18. 3. 2019 č. j. -102, který žalobu stěžovatelky zamítl (ve zbytku, tj. co do částky 19 096 Kč, byla žaloba pravomocně zamítnuta již rozsudkem obvodního soudu ze dne 17. 12. 2015 č. j. -41 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 27. 9. 2016 č. j. -72). Obecné soudy se k námitce vedlejší účastnice řízení zabývaly tím, zda nárok poškozeného nebyl v době, kdy mu stěžovatelka škodu (dobrovolně a bez souhlasu vedlejší účastnice řízení) uhradila, promlčen. Městský soud ve shodě s obvodním soudem konstatoval, že promlčecí doba poškozeného k uplatnění vad z přepravy počala běžet dne 19. 2. 2011 (tj. 3 měsíce po převzetí zboží k přepravě) a k promlčení nároku z přepravy tak došlo dne 19. 2. 2012 [srov. čl. 32 odst. 1 písm. c) Úmluvy CMR]. K tomu doplnil, že reklamace poškozené zásilky nebyla poškozeným (Milanem Sádeckým) ani řádně podána, takže nemohlo dojít ke stavění promlčecí doby podle čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR. Stěžovatelka tak úhradou promlčené pohledávky bez souhlasu vedlejší účastnice řízení porušila své povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy uzavřené s vedlejší účastnicí řízení [konkrétně čl. VII odst. 1 písm. c) Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu dopravce v silniční nákladní dopravě č. 245/08 (dále jen "ZPP")] a v tom případě nevznikla vedlejší účastnici řízení povinnost k plnění (viz čl. VII odst. 5 ZPP), a to ani ve spojení s , o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), v rozhodném znění. Proto je správný závěr obvodního soudu o zamítnutí žaloby.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve opakuje průběh skutkového děje a obsah rozhodnutí vydaných v průběhu řízení. Podotýká, že se soudy nevypořádaly s jejími námitkami, čímž způsobily nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost svých rozhodnutí. Poukazuje na to, že jedinou spornou otázkou byla otázka promlčení pohledávky poškozeného Milana Sádeckého. Za nepřesvědčivou považuje argumentaci městského soudu, že reklamace nebyla řádně podána (když se soud soustředil na to, kdy byla podána, ale nikoliv na to, proč se tomu tak stalo), ani že nelze aplikovat korektiv dobrých mravů. Napadeným rozhodnutím měl být porušen i princip legitimního očekávání stěžovatelky, když se obvodní soud nevypořádal s tím, co mu vytknul městský soud ve svém prvním zrušovacím rozsudku. Rovněž namítá, že se soudy nezabývaly její námitkou týkající se zneužití práva vedlejší účastnicí řízení v rozporu s dobrými mravy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutí městského soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek obvodního soudu ohledně žaloby vycházející z jejího nároku na pojistné plnění v souvislosti s jí objednanou přepravou. Nesouhlasí přitom s posouzením promlčení nároku z odpovědnosti za jí způsobenou škodu při přepravě ve vztahu k poškozenému Milanu Sádeckému.

8. Ústavní soud úvodem podotýká, že částka 29 290 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 19 096 Kč jsou svojí výší částkami, které se blíží částce bagatelní (a to i s přihlédnutím k tomu, že jde o spor mezi dvěma podnikateli). Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení ze dne 30. 8. 2001

sp. zn.

nebo ze dne 4. 4. 2007

sp. zn.

rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz aj.) dospěl k závěru, že v takových případech - s výjimkou extrémních rozhodnutí, mezi které však nelze řadit rozhodnutí napadené - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost zásadně vyloučena. V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu u stěžovatelky.

9. Argumentace stěžovatelky týkající se nesouhlasu s posouzením promlčení nároku poškozeného Milana Sádeckého nedosahuje ústavněprávní roviny. Pro posouzení promlčení je skutečně stěžejní okamžik uplatnění nároku z odpovědnosti a nikoliv důvody, které vedly k tomu, že tento nárok byl uplatněn opožděně. K tomu Ústavní soud v obecné rovině podotýká, že účelem promlčení je především odstranění nejistoty v existenci dlouhotrvajících právních vztahů, v nichž oprávněný neprojevuje zájem o realizaci svých práv. Institut promlčení je založen na právní zásadě vigilantibus iura scripta sunt, tedy že právo přeje bdělým. Pouhý nesouhlas stěžovatelky s výkladem podústavního práva a posouzením konkrétních skutkových okolností případu městským soudem nemůže založit pravomoc Ústavního soudu, věcí se zabývat.

10. Stěžovatelka dále poukazovala na rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy, kterým se soudy nezabývaly. Předně je vhodné připomenout, že z dosavadní judikatury Ústavního soudu [srov. např. usnesení ze dne 26. 2. 1998

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] vyplývá, že posouzení či zhodnocení jednání jako odporujícího dobrým mravům přísluší výhradně obecným soudům. Pro použití korektivu dobrých mravů zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. S ohledem na relativní neurčitost pojmu "dobré mravy" je zde soudům dána možnost uvážení; ústavněprávní přezkum není vyloučen, avšak je omezen na to, zda rozhodnutí nevybočilo z ústavních mezí, tj. zda jde o uvážení zákonem povolené, učiněné orgánem veřejné moci k tomu zmocněným a zda netrpí prvky svévole. Ústavnímu soudu coby orgánu ochrany ústavnosti ex constitutione přísluší korigovat pouze evidentní excesy (srov. usnesení ze dne 11. 9. 2008

sp. zn.

). O takový případ však v nyní posuzované věci nešlo.

11. Z hlediska posouzení toho, zda byla námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, se Ústavní soud ztotožňuje s názorem vysloveným městským soudem, že v nyní posuzovaném případě nedošlo k naplnění obecných principů, na základě kterých by bylo teprve možno vyslovit rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Stěžovatelce totiž nic nebránilo, aby pohledávku poškozenému Milanu Sádeckému uhradila před uplynutím promlčecí doby, a tento její postup nelze klást k tíži vedlejší účastnici řízení.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu