Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 915/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. Ž., zastoupeného JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem Velké náměstí 220, Strakonice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2020 č. j. -103 a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 9. 9. 2019 č. j. -72, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "). V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označený rozsudek Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud") a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl spor stěžovatele a L. Ž. (dále jen "matka") o svěření do péče a určení výživného nezletilých synů P. Ž. a D. Ž. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že nezletilé syny svěřil do péče matky (po dobu před rozvodem i po rozvodu), stěžovateli uložil platit na nezletilé syny výživné celkem ve výši 23 000 Kč a současně mu uložil uhradit dluh na výživném (v podrobnostech viz výrok I. až VII. rozsudku okresního soudu). Soud konstatoval, že rodiče nezletilých se o svěření do péče shodli, jejich stanovisko odpovídá rovněž přání nezletilých synů, a proto rozhodl o svěření nezletilých synů do péče matky. Při stanovení výše výživného soud přistoupil k aplikaci ustanovení a vyšel z fikce příjmů stěžovatele ve výši pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce podle Po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že není možné zjistit skutečnou výši příjmů stěžovatele; k tomu by podle soudu nemohlo přispět ani provedení podrobnějšího dokazování (například znalecké posudky na stanovení hodnoty podnikání stěžovatele aj.).

3. Krajský soud rozsudek soud prvního stupně částečně potvrdil a částečně jej změnil tak, že určil, že část plateb na výživné obou nezletilých synů bude stěžovatel poukazovat na zvláštní účty nezletilých za tímto účelem zřízených jejich matkou (pozn.: odvolání směřovalo pouze proti výrokům o výživném). Dospěl přitom ke stejným závěrům jako soud prvního stupně. I podle krajského soudu bylo nereálné prokázat skutečné majetkové poměry stěžovatele a jeho celkovou finanční situaci. Proto soud konstatoval, že výživné tak, jak jej stanovil soud prvního stupně, odpovídá zcela ustanovení i životní úrovni otce ve smyslu . Současně krajský soud dodal, že je podle jeho závěrů namístě aplikovat ustanovení .

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy alibisticky využily ustanovení a rezignovaly na řádné zjištění skutečného stavu věci. Výše výživného tak, jak jej stanovily soudy, neodpovídá podle stěžovatele jeho příjmům ani dlouhodobým (budoucím) platebním možnostem.

5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

6. Stížnost směřuje proti rozhodnutí, které bylo učiněno v oblasti rodinného práva. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůrazňuje, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině, resp. rodinných věcech nově upravených přistupuje zvláště restriktivně, ba dokonce v některých případech považuje ústavní stížnosti za nepřípustné (tak je tomu například v otázce rozvodu manželství, srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

a

aj.). Obdobně Ústavní soud opakovaně připomíná, že není povolán k tomu, aby činil závěry mj. i o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda se nejedná o zcela "extrémní" rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. O takový případ se však v nyní posuzované věci nejedná.

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci obecné soudy své závěry odůvodnily způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Není možné vytýkat obecným soudům, že nepřistoupily k provedení dalších důkazů poté, co dospěly k závěru o "neprůkaznosti" příjmů stěžovatele. Svůj postup obecné soudy řádně zdůvodnily, neopomněly poukázat ani na rozporná tvrzení stěžovatele, resp. okolnosti jeho tzv. "neoficiálního podnikání". Podstatou ústavní stížnosti proto zůstává polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů, prostřednictvím níž se snaží domoci přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem. K tomu však není Ústavní soud povolán.

8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu