Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 891/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 940/14, proti usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 30. 1. 2020, Městského soudu v Brně č. j. -14 ze dne 6. 1. 2020 a č. j. -23 ze dne 10. 1. 2020, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 1. 2020 ponechal stěžovatele ve vazbě, usnesením ze dne 10. 1. 2020 zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, nepřijal nabídku třetí osoby za další chování stěžovatele a nepřijal ani jeho písemný slib. Krajský soud v Brně (dále jen „stížnostní soud“) zamítl stížnost stěžovatele proti oběma usnesením soudu prvního stupně.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), rekapituluje okolnosti svého vazebního stíhání, zahájeného pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle a 3 písm. c) . Ode dne 18. 6. 2019 byl stěžovatel stíhán vazebně z důvodů § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu; vazební důvod podle § 67 písm. b) trestního řádu pominul dne 18. 9. 2019. Dne 23. 12. 2019 navrhl státní zástupce ponechání stěžovatele ve vazbě, ten požádal o propuštění z vazby a připojil písemný slib, příslib zaměstnání, záruku zaměstnavatele, nájemní smlouvu, potvrzení o spolupráci s terapeutickou společnostní, navrhl elektronickou detekci své osoby a dohled probačního úředníka.

3. Stěžovatel se vyjadřuje k oběma vazebním důvodům a je přesvědčen, že nebyly naplněny. Ve vztahu k tzv. vazbě útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu odmítá tvrzení soudu prvního stupně o hrozbě vysokým trestem (kolem osmi let). Podle stanoviska Nejvyššího soudu č. j. -38 ze dne 27. 2. 2013 je předpokladem velkého rozsahu, a tedy citovaného vysokého trestu [ ], množství THC okolo 10 000 g; stěžovatel je však i podle soudu prvního stupně stíhán pro nakládání s cca 400 g marihuany. Jako osobě trestně zachovalé proto za dané situace nemůže hrozit trest v uvedené výši. Například podle nálezů Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2011 (N 93/61 SbNU 447),

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2014 (N 146/74 SbNU 241), není hrozba vysokým trestem sama o sobě důvodem pro ponechání obviněného ve vazbě. Obecné soudy dále neuvedly konkrétní okolnosti, pro které by hrozba útěku stěžovatele byla reálná, zdržuje-li se již od roku 2004 v B. a s přítelkyní má nezměněné trvalé bydliště již více než 3 roky. Stěžovatel se nadto ke svému závadnému jednání doznává, získal nad ním náhled, i orgány činné v trestním řízení konstatovaly, že drogu vyráběl převážně pro svou vlastní potřebu a jen část své produkce daroval nebo prodával. Ani soud prvního stupně, ani stížnostní soud se nevyjádřily, proč nepovažují navrženou elektronickou detekci stěžovatele za nedostatečnou náhradu jeho vazby.

4. K nedůvodnosti tzv. vazby předstižné [§ 67 písm. c) trestního řádu] poukazuje na svoji spolupráci s terapeutickou společností, která potvrzuje možnost ambulantního řešení jeho problému, a má za to, že již pobyt ve vazbě byl pro něj dostatečným ponaučením. Současně poukazuje na (hlavního) spoluobviněného, který již byl z vazby propuštěn; rovněž v této nerovnosti přístupu k jednotlivým obviněným stěžovatel spatřuje zásah do svých zaručených práv zakotvených v a 5, 36 a 38 odst. 2d (dále jen „“), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a navrhuje Ústavnímu soudu napadená usnesení zrušit.

5. Zásah Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (y) připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé, vykazovaly by znaky svévole či měly reálně negativní dopad na ústavně zaručená práva.

6. Z napadených rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel je stíhán společně s dalšími osobami, přičemž část jeho „produkce“ měla směřovat rovněž na Slovensko; pro objasnění tamního rozsahu stíhané trestné činnosti orgány činné v trestním řízení vyžádaly pomoc cestou mezinárodní justiční spolupráce. Jak je patrné i z ústavní stížnosti, pouze a jen k „mezinárodnímu“ prvku trestné činnosti se stěžovatel nedoznal, v ostatním s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Stejně i stížnostní soud poukázal na skutečnost, že stěžovatel je cizí státní příslušník, jehož vazby na místo jeho trestního stíhání nelze považovat za dostatečně pevné, zejména byl-li jeho příjem z pěstování marihuany podstatný, a proto příslib zaměstnání (recepční s příjmem 24 000 Kč za měsíc), nájemní smlouvu do 31. 3. 2020, záruku třetí osoby ani potvrzení o spolupráci s terapeutickou společností, nepovažovaly obecné soudy za dostatečné záruky pro nahrazení vazby. Vzhledem k předpokládanému pokračování v trestné činnosti pak nemohl být dostačující dohled probačního úředníka ani elektronická kontrola stěžovatele.

7. Z napadených rozhodnutí je rovněž patrné, že námitky užité již ve stížnosti jsou shodné s námitkami v ústavní stížnosti; stěžovatel je jen opakuje, přestože se jimi nejméně stížnostní soud zabýval a vypořádal se s nimi. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za dostatečně odůvodněná, vyplývá-li z nich, že hrozba vysokým trestem není jediným důvodem pro ponechání stěžovatele ve vazbě, a proto není odkaz na judikaturu Ústavního soudu případný. Pokračuje-li vyšetřování trestné činnosti a není-li ani znám rozsah stěžovatelovy produkce na Slovensko, je předčasné hodnotit, je-li obvinění podle a 3 písm. c) adekvátní. Takový úkol přísluší soudu v řízení po podání obžaloby – k tomu má napomoci citované stanovisko Nejvyššího soudu, které naplňuje terminologii konkrétními hodnotami (konkrétním množstvím drogy). Kvantifikace celkového množství obchodované drogy (některým z obviněných) není úkolem soudu rozhodujícího o vazbě, soud v tomto řízení nepřezkoumává správnost usnesení o zahájení trestního stíhání, ale na základě konkrétních okolností prověřuje důvodnost podezření. Zda odpovídají skutková zjištění příslušné právní kvalifikaci, bude přezkoumávat soud v řízení ve věci samé.

8. Ve vazebním řízení obecné soudy ověřily, že jde o organizovanou trestnou činnost, páchanou více osobami po delší dobu a ve velkém rozsahu. Posouzení těchto okolností trestní řád ukládá obecnému soudu, který může vzít do vazby (ponechat ve vazbě) jen z důvodů a na dobu stanovenou zákonem (y), soud prvního stupně tak učinil ve vazebním zasedání 6. 1. 2020 (v souladu s y). Stěžovatel měl možnost osobně soudu sdělit své důvody pro propuštění z vazby i nechat vydané rozhodnutí přezkoumat stanoveným stížnostním soudem; nebyl tedy zkrácen v právu na přístup k soudu (y) ani v právu na spravedlivý proces ( Úmluvy). Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutím o ponechání ve vazbě lze chápat, nezakládá ale sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti, zejména pokud postupovaly obecné soudy v souladu s ústavním pořádkem i zákony a svá rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnily.

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu