Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 734/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele H. Ch., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 834/8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2020 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. ledna 2020 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen " "), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v y a , , 2, 3, 5 a d.

2. Z předložených podkladů se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 16. 1. 2020 sp. zn. bylo podle § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), rozhodnuto, že stěžovatel se ponechává nadále ve vazbě s tím, že vazební důvody podle § 67 písm. a), c) tr. řádu i nadále trvají. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníku a podle § 88b tr. řádu a nebylo uloženo předběžné opatření ve smyslu § 88h tr. řádu spočívající v zákazu vycestování do zahraničí.

3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 12. 2. 2020 sp. zn. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že o jeho ponechání ve vazbě rozhodoval místně nepříslušný soud, čímž došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce. Má za to, že obvodní soud nebyl místně příslušný k rozhodování o vazbě, protože první návrh ve věci v přípravném řízení byl zřejmě podán u jiného soudu (dodává, že s největší pravděpodobností to bylo u Okresního soudu v Jihlavě) a nedošlo k postoupení věci podle § 26 odst. 2 tr. řádu. Další námitka stěžovatele spočívá v tom, že k obhajobě ve vazebním řízení neměl on ani jeho obhájce k dispozici soupis dokumentů obsažených v obsáhlém trestním spise, což jim znemožňovalo orientaci ve spise. Tímto podle něj došlo k porušení práva na možnost účinné obhajoby ve vazebním řízení. K tomu podotkl, že tuto argumentaci uplatnil již ve svém vyjádření k návrhu státní zástupkyně na ponechání ve vazbě a zároveň požádal soud, aby mu ještě před vazebním zasedáním o návrhu státní zástupkyně umožnil nahlédnutí do spisu, který bude obsahovat soupis vložených dokumentů nebo spisový arch, které jsou přímo ze zákona nedílnou součástí spisu. Soud obhájci stěžovatele při vazebním zasedání nabídl nahlédnutí do spisu, avšak bez soupisu dokumentů nebo spisového archu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

7. Ve vztahu k vazebním řízením Ústavní soud opakovaně judikuje, že jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalosti všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě nezabývá přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů. Do rozhodnutí obecných soudů je oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( y) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2000

sp. zn.

(N 174/20 SbNU 235), ze dne 6. 6. 2002

sp. zn.

(N 68/26 SbNU 203), ze dne 11. 12. 2013

sp. zn.

(N 215/71 SbNU 517) aj.].

8. Také ve vazebních věcech se proces dokazování řídí zásadou volného hodnocení důkazů, která je projevem důvěry v moc soudní a jedním z garantů její nezávislosti. Zákon ani nepředepisují soudu, jaký důkazní prostředek má k prokázání té které skutečnosti zvolit [srov. např. nález ze dne 6. 8. 2008

sp. zn.

(N 137/50 SbNU 211)] a jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazům připsat [srov. např. usnesení ze dne 13. 3. 2014

sp. zn.

(U 4/72 SbNU 575)], přičemž soud je oprávněn a zároveň povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti [srov. např. nález ze dne 23. 10. 2014

sp. zn.

(N 195/75 SbNU 197) či nález ze dne 24. 11. 2005

sp. zn.

(N 210/39 SbNU 239)]. Podstatou zásady volného hodnocení důkazů z ústavněprávního hlediska je, že nevybočuje-li proces dokazování z mezí ústavní konformity, nemůže Ústavní soud jeho výsledky přehodnocovat, i kdyby bylo možné či pravděpodobné, že by jiný soud na základě shodně provedeného dokazování dospěl k jinému závěru (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019

sp. zn.

, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz).

9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh.

10. Ústavní stížnost je založena na námitkách stěžovatele, podle kterých o jeho ponechání ve vazbě rozhodoval místně nepříslušný soud, přičemž nedošlo k posouzení věci podle § 26 odst. 2 tr. řádu a ve spise nebyl založen soupis vložených dokumentů (tzv. spisový přehled).

11. S těmito námitkami stěžovatele se vypořádal již městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí a jeho argumentaci nelze z ústavněprávních hledisek důvodně ničeho vytknout. Výstižně poukázal na to, že dne 19. 3. 2019 byl postoupen Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní, Praha 5 - Zbraslav, ke společnému řízení z Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, Jihlava, spisový materiál č. j. KRPJ-90848/TČ-2016-160080 ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů, přičemž téhož dne byl tento spisový materiál úředním záznamem o sloučení věci sloučen ke společnému řízení s nyní posuzovanou věcí vedenou pod č. j. NCOZ-9238/TČ-2017-412301-C-F, ve které je k úkonům trestního řízení příslušný ten soud, u kterého byl podle tr. řádu podán první návrh. Vzhledem k tomu, že v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle tr. řádu ze dne 17. 10. 2017 byla jako možný poškozený subjekt uvedena Česká republika, Finanční úřad pro hlavní město Prahu - Územní pracoviště pro Prahu 10, neboť v jeho obvodu byla sídla většiny společností procházejících řetězcem společností, u kterých vzniklo podezření, že si zahrnuly do účetnictví účetní doklady s fiktivním plněním v řádech desítek milionů korun za jeden měsíc a s možnou způsobenou škodou ve výši nejméně 100 000 000 Kč, byla podle tr. řádu založena místní příslušnost obvodního soudu, přičemž tento soud se podle tr. řádu stal příslušným k provádění všech úkonů po celé přípravné řízení. Městský soud také uvedl, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení, úřední záznam o sloučení věci ke společnému řízení ze dne 19. 3. 2019 a další y jsou založeny ve vyšetřovacím spisu Policie České republiky.

12. Namítá-li stěžovatel, že ve vyšetřovacím spisu chybí spisový přehled, k tomu Ústavní soud uvádí, že z ústavní stížností napadeného usnesení je zřejmé, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení a jednotlivé úřední záznamy o sloučení věci ke společnému řízení jsou ve spisovém materiálu Policie České republiky řazeny chronologicky za sebou, přičemž obhájci stěžovatele bylo umožněno do vyšetřovacího spisu nahlédnout. Měl tedy možnost seznámit se se všemi důkazy, o které mělo být rozhodnutí o vazbě opřeno, přičemž samotná absence číslování jednotlivých listů ve vyšetřovacím spisu nemůže mít vliv na rozhodování o vazbě stěžovatele, a to tím spíše z hlediska ústavněprávního.

13. Nad rámec podané ústavní stížnosti Ústavní soud zdůrazňuje, že odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí odpovídá povinnostem kladeným na vazební rozhodnutí a že svoboda stěžovatele byla omezena v souladu se zákonem, a tudíž ústavně dovoleným způsobem. Napadená usnesení byla vydána na základě zákona, dostatečně uvádí důvody, na nichž jsou založena a nelze je označit za rozhodnutí svévolná. Důvody, pro které městský soud stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu zamítl, jsou v jeho rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, proto je na toto rozhodnutí možno beze zbytku odkázat. Principy řádného procesu, uplatněné ve vazebním řízení, stejně jako princip presumpce neviny, nebyly podle přesvědčení Ústavního soudu porušeny.

14. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu