Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3354/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ČEZ Prodej, a. s., sídlem Duhová 1/425, Praha 4, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -1025 ze dne 20. května 2019, spojené s návrhem na zrušení čl. I bodu 8 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Správy železnic, státní organizace (dříve Správa železniční dopravní cesty, státní organizace), se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zastoupené JUDr. Richardem Gürlichem, Ph.D., advokátem se sídlem Šafaříkova 201/17, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Řízení se přerušuje.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se u obecných soudů domáhala na vedlejší účastnici zaplacení 805 473 523 Kč s příslušenstvím, přičemž obecné soudy o její žalobě rozhodovaly dvakrát. Vrchní soud v Praze nejprve změnil rozhodnutí Městského soudu v Praze a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Stěžovatelka obdržela po právní moci rozsudku od vedlejší účastnice žalovanou částku. Nejvyšší soud však rozsudek vrchního soudu i předcházející rozsudek městského soudu zrušil. Městský soud následně žalobu stěžovatelky zamítl. Poté, kdy vrchní soud v odvolacím řízení vyhlásil rozsudek, jímž rozhodnutí městského soudu ve věci samé potvrdil a změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení, stěžovatelka vzala žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná částka byla již vedlejší účastnicí uhrazena. V rámci písemného vyhotovení napadeného rozsudku vrchní soud rozhodl i o zpětvzetí žaloby, a to tak, že není účinné. Podle vrchního soudu totiž byly splněny podmínky , tedy že soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, "byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno" a "jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí." Ke zpětvzetí totiž došlo až po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to z důvodu uhrazení žalované částky před tímto rozhodnutím. Vrchní soud tak "za situace, kdy [vedlejší účastnice] se zpětvzetím žaloby výslovně nesouhlasil[a], rozhodl, že toto zpětvzetí je neúčinné". V poučení vrchní soud uvedl, že proti jeho rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení.

2. Stěžovatelka brojí primárně proti výroku o neúčinnosti zpětvzetí žaloby a namítá, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle y. Závěr vrchního soudu o neúčinnosti zpětvzetí je totiž založen na aplikaci , který stěžovatelka pokládá za neústavní. Z toho důvodu spojila svou ústavní stížnost s návrhem na zrušení čl. I bodu 8 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tedy novelizujícího ustanovení, kterým byl předmětný odstavec 6 doplněn do . Stěžovatelka argumentuje, že proti výroku o neúčinnosti zpětvzetí není přípustné dovolání a že není povinna je vyčerpat jen kvůli nesprávnému poučení poskytnutému ze strany vrchního soudu. Dále navrhuje, aby ústavní stížnost byla i přes případné nevyčerpání opravných prostředků posouzena jako přípustná postupem dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to i vzhledem k nejasnostem ohledně přípustnosti dovolání. Stěžovatelka uvádí, že dovoláním napadla výroky vrchního soudu ve věci samé a o náhradě nákladů řízení; tyto výroky však napadá rovněž ústavní stížností z důvodu procesní opatrnosti. Podle jejího názoru totiž jde o výroky závislé na výroku o neúčinnosti zpětvzetí žaloby.

3. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření mimo jiné argumentuje, že dovolání bylo přípustné i proti výroku o neúčinnosti zpětvzetí, a namítá, že není dán podstatný přesah zájmů stěžovatelky, který by odůvodňoval použití . Dále vedlejší účastnice uvádí, že i vrchní soud při rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí žaloby nepostupoval jen dle , ale že rovněž dospěl k závěru, že vedlejší účastnice nesouhlasí se zpětvzetím z vážných důvodů, a že jsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí, že zpětvzetí žaloby není účinné.

4. Stěžovatelka ve své replice rozvádí svou argumentaci, přičemž podrobný obsah jejího podání není pro účely tohoto rozhodnutí třeba rekapitulovat. Totéž platí o vyjádření vrchního soudu, který zejména shrnul obsah napadeného rozsudku a navrhl ústavní stížnost zamítnout.

5. Podle - který se dle přiměřeně použije i v řízení před Ústavním soudem - může soud přerušit řízení také v případě, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

6. Vrchní soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru o neúčinnosti zpětvzetí žaloby na základě . I když nesouhlas vedlejší účastnice se zpětvzetím žaloby byl jedním z faktorů, které vrchní soud zohlednil, nehodnotil vrchní soud to, zda vedlejší účastnice nesouhlasí se zpětvzetím z vážných důvodů, a nepostupoval tedy dle .

7. Otázkou ústavnosti se Ústavní soud nyní zabývá v řízení vedeném pod

sp. zn.

na základě návrhu Městského soudu v Praze. Řešení této otázky přitom může mít význam pro rozhodnutí o ústavní stížnosti v tomto řízení, a jsou tedy dány předpoklady pro přerušení tohoto řízení dle ve spojení s (ke shodnému postupu viz usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 5. 2019, které je dostupné na https://nalus.usoud.cz). Přípustností ústavní stížnosti, jakož i splněním dalších předpokladů pro věcné projednání ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu dle , se v této fázi řízení není třeba zabývat.

8. Ústavní soud z výše uvedených důvodů řízení o ústavní stížnosti přerušil podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu