Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3434/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Tomáše Vojtěcha, zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem Velké náměstí 147, Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2019 č. j. -203 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 2019 č. j. -169, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Stěžovatel rovněž namítá porušení y a y (dále jen " ").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, v záhlaví uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, neboť stěžovatel neprokázal věrohodným způsobem, že v jeho případě existují zvlášť závažné důvody pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel přes výzvu soudu nic neuvedl ke svým majetkovým a sociálním poměrům, nevyjasnil, z jakých příjmů momentálně hradí své potřeby a z jakého důvodu nemůže nalézt zaměstnání. Nalézací soud rovněž konstatoval, že má,vzhledem k tomu, že stěžovatel je schopen hradit náklady právního zastoupení, důvodné pochybnosti o úplnosti a věrohodnosti jeho tvrzení. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozhodnutí nalézacího soudu v záhlaví označeným usnesením potvrdil, neboť se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že stěžovatel hodnověrným způsobem neprokázal mimořádně tíživé výdělkové a majetkové poměry, které mu neumožňují soudní poplatek zaplatit. Ani v řízení před odvolacím soudem stěžovatel nedoložil důkazy na prokázání svých tvrzení, z jeho kusých tvrzení nelze dovodit žádná objektivní zjištění. Stěžovatel neprokázal, že objektivně není schopen ucházet se o alespoň částečný úvazek, o opaku naopak svědčí stěžovatelem vykonávána jednatelská činnost ve společnosti X. Tvrzení o majetkových a finančních poměrech je nevěrohodné rovněž s ohledem na měsíční vyživovací povinnost stěžovatele vůči jeho synům v celkové výši 9 000 Kč.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy se nedostatečným způsobem vypořádaly s jím předloženými důkazy; důkazy byly hodnoceny jednostranně v neprospěch stěžovatele a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů je extrémní nesoulad. Stěžovatel rovněž brojí proti nedostatečnému odůvodnění napadených rozhodnutí. Stěžovatel dále rozporuje jednotlivé závěry obecných soudů; namítá, že na své syny hradí výživné v celkové výši 3 800 Kč, funkci jednatele stěžovatel vykonává bezplatně a právní zastoupení nehradí.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

6. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

7. Podle článku 36 odst. 1 y má každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto ustanovení, stejně jako žádné jiné, právo na osvobození od soudního poplatku výslovně nezmiňuje, a proto nepřiznání osvobození od soudního poplatku samo o sobě tudíž jakýkoliv zásah do základního práva na přístup k soudu nezakládá. Osvobození od placení poplatku za řízení před obecnými soudy není obecně zaručeno ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek.

8. K osvobození od soudního poplatku Ústavní soud opakovaně judikoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání tohoto osvobození, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů; Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým civilní soudy při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěly, neboť úsudek soudu "o poměrech účastníka" je v tom kterém konkrétním případě výrazně individuální [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2000 [U 28/19 SbNU 275]. Přezkumná role Ústavního soudu je výrazně limitovaná i tím, že civilní soudy rozhodují v rámci diskrečního oprávnění. Zásah Ústavního soudu je tak namístě tehdy, pokud civilní soudy nerespektují kogentní procesně právních normy nebo rozhodují za použití interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 9. 1998 (N 98/12 SbNU 45), nález

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2004 (N 125/34 SbNU 281), nález

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2011(N 96/61 SbNU 489), nález

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2013 (N 33/68 SbNU 351) a další]. Takové pochybení v posuzované věci Ústavní soud neshledal.

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele dotčenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu