Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 15/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. S., právně zastoupeného Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 10. 2019 č. j. VZV 30/2019-755, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 1. 2020, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo garantované 36 odst. 1 d.

2. Z ústavní stížnosti a z připojených rozhodnutí vyplývá, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 8. 2019 bylo proti stěžovateli jako obviněnému zahájeno trestní stíhání pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině dle al. druhá a dále pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) , spáchaného ve spolupachatelství podle . Svým jednáním se měl podílet na vzniklé škodě minimálně ve výši 125 933 223,32 Kč. Dne 23. 8. 2019 podal stěžovatel proti usnesení policejního orgánu blanketní stížnost. V ní obhájce stěžovatele uvedl, že tato bude odůvodněna do 21 dnů poté, co bude obhájci stěžovatele policejním orgánem umožněno seznámení se spisovým materiálem shromážděným v předmětné trestní věci, když o stanovení termínu v rozsahu dvou pracovních dnů tímto obhájce stěžovatele policejní orgán žádal. Obhájce stěžovatele se k nahlížení do spisu dostavil dne 11. 9. 2019, avšak zjistil, že mu byl spis předložen v neúplném omezeném rozsahu. Z tohoto důvodu požádal obhájce stěžovatele o sdělení dalšího termínu k nahlížení do spisu. Dne 17. 9. 2019 požádal obhájce stěžovatele policejní orgán o nahlížení do spisu znovu. V mezidobí však Vrchní státní zastupitelství v Praze stížnost napadeným usnesením zamítlo, a to aniž by vyčkalo na doplnění odůvodnění podané stížnosti.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem Vrchního státního zastupitelství v Praze bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že ačkoliv opakovaně žádal o předložení kompletního spisového materiálu ve věci, aby se mohl kvalifikovaně vyjádřit a argumentovat, mu toto nebylo umožněno. Hlavním důvodem zamítnutí stížnosti, jak vyplývá z napadeného usnesení, byla právě skutečnost, že stěžovatel podanou stížnost neodůvodnil a státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze se tak neměla možnost se případnou stížnostní argumentací zabývat.

4. Ústavní soud musel nejprve posoudit splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Ústavní stížnost je nicméně nepřípustná. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly, neboť stěžovatel nepodal k nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

6. Dle judikatury Ústavního soudu je pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti její subsidiarita. Jak bylo uvedeno, ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. Ústavní soud doplňuje, že nynějším odmítnutím ústavní stížnosti pro nepřípustnost neodepírá stěžovateli právo chránit svá základní práva a svobody, nýbrž pouze ctí zásadu, dle které Ústavní soud představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje až v případě selhání všech ostatních (srov. koneckonců již to, že ústavní stížnost musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod). Je tedy primárně na orgánech k tomu určených trestním řádem a zákonem o státním zastupitelství, aby dbaly ochrany práv a svobod stěžovatele. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje maximu [srov. též např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79) nebo nález

sp. zn.

ze dne 2. 10. 2008 (N 160/51 SbNU 3)], dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci (viz ustanovení § 2 odst. 4 trestního řádu nebo § 2 odst. 2 zákona o státním zastupitelství).

8. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle a odst. l písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2020

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj