Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 433/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, sídlem Sokolovská 6234/64, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2019 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. dubna 2019 č. j. -832 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. února 2019 č. j. -820, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv zaručených v , a d.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") zastavil trestní stíhání stěžovatelky pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle a 3 , , ve znění pozdějších předpisů. Toho se měla dopustit, stručně řečeno, tak, že od poškozené převzala do úschovy částku 485 284 Kč, kteroužto odmítla poškozené posléze vydat a využila ji neznámým způsobem. V průběhu trestního řízení vyvstaly pochybnosti o stěžovatelčině trestní odpovědnosti, pročež okresní soud nechal zpracovat psychiatricko-psychologický posudek. Z uvedených znaleckých posudků a výslechu znalce u hlavního líčení vyplynulo, že stěžovatelka se ve svých úvahách pohybuje zcela mimo realitu, přičemž není a do budoucna nebude schopna vnímat smysl trestního řízení. Z tohoto důvodu okresní soud zastavil stěžovatelčino trestní stíhání.

3. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením, jako podanou osobou neoprávněnou. Proti zastavení trestního stíhání z důvodu duševní poruchy obviněné může podat stížnost pouze státní zástupce.

4. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. Shledal přitom, že soudy postupovaly v souladu se zákonem a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat správnost zákona. Poukázal též na skutečnost, že ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nižších stupňů odmítl již v minulosti rovněž Ústavní soud.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá, že se nedopustila jednání, pro které bylo vedeno trestní řízení, neboť poškozené půjčila částku 230 000 Kč, o čemž byla sepsána smlouva. Tato skutečnost byla potvrzena i v civilním řízení. Stěžovatelka dále obsáhle popsala důkazní situaci, stav poškozené a jejich dopad na trestní řízení, v němž je chování poškozené nevěrohodné. Provedené důkazy tak nevyvracejí obhajobu stěžovatelky. Není zřejmé, na základě čeho dovodil okresní soud podvodný úmysl stěžovatelky v roce 2002. Takový závěr nelze dovodit ze znaleckého zkoumání stavu poškozené provedeného v současnosti. S ohledem na uvedené měla být stěžovatelka zproštěna obžaloby a trestní řízení nemělo být zastaveno. Stěžovatelka považuje za porušení rovnosti stran trestního řízení a práva na spravedlivý proces, že nemůže proti usnesení o zastavení trestního stíhání brojit stížností (stejně jako státní zástupce). Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

8. V první řadě je třeba konstatovat, že ústavní stížnost s totožným odůvodněním, která směřovala pouze proti napadenému rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu, již Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (viz usnesení ze dne 3. 9. 2019

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ačkoliv nejde o rozhodnutí obecně závazné (srov. y), či zakládající překážku věci rozhodnuté (srov. ), neshledal Ústavní soud žádný důvod se od závěrů tohoto rozhodnutí odchýlit. Stěžovatelku lze tedy na odůvodnění uvedeného usnesení toliko odkázat.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu