Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 542/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti Jiřího Pokorného, zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, sídlem 5. května 1050/66, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2020 č. j. -57 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. dubna 2019 č. j. -32, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 2. 2020, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ").

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Stěžovatel je vlastníkem pozemku s domem nacházejícího se v k. ú. D. Součástí sousedního pozemku je rodinný dům, jehož přístavbou je objekt prádelny, na kterém je umístěno komínové těleso určené pro odvod spalin spotřebiče na pevné palivo. Již od července 2015 se stěžovatel opakovaně domáhá zásahu Magistrátu města Kladna (dále jen "stavební úřad") proti závadnému stavu, kdy namísto toho, aby se spaliny rozptýlily do volného ovzduší, dochází k jejich hromadění na nemovitosti stěžovatele. Vyústění předmětného komína má být vůči rodinnému domu stěžovatele příliš nízké. Stěžovatel je přesvědčen, že platné normy by byly splněny, pokud by byl stávající komín navýšen prodloužením izolovaného komínového nástavce nejméně o 1,4 metru a současně by byla odstraněna nad ústím komína komínová hlavice. Ani po opakovaných kontrolních prohlídkách však podle příslušných správních úřadů nebylo prokázáno, že by stavba komína významně ohrožovala své okolí exhalacemi. Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen "krajský úřad") stěžovateli sdělil, že stavební úřad nemohl nařídit nezbytné úpravy, ani zakázat používání komínu.

3. Nesprávný úřední postup podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") spatřuje stěžovatel ve skutečnostech, že v období od 21. 7. 2015 do 5. 10. 2015 stavební úřad odmítal provést kontrolní prohlídku komína a následně zase stavební úřad ve věci závadného stavu sice konal, včetně realizace kontrolních prohlídek a šetření na místě samém, nevypořádal se ale se znaleckým posudkem doloženým stěžovatelem, ani s novou revizní zprávou. V řízení před obecnými soudy se proto žalobou proti vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady související nemajetkové újmy. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 1. 4. 2019 č. j. -32 byla jeho žaloba zamítnuta. K odvolání stěžovatele byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 28. 1. 2020 č. j. -57.

4. Městský soud se ztotožnil s názorem obvodního soudu, podle něhož nebyl dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu. Krajský úřad i stavební úřad vždy promptně vyřizovaly jednotlivá podání stěžovatele. Řízení o odstranění stavby podle , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") může být zahájeno výhradně z moci úřední, a tudíž podání stěžovatele požadující odstranění či změnu komína nebyly žádostí podle , ale pouze podnětem k zahájení řízení podle . Postup při šetření tohoto podnětu a sdělení o výsledku šetření jsou úkony správního orgánu, které mohou být nezákonným zásahem podle a násl. , avšak jen pokud zasahují do práv oznamovatele. Stěžovatel se proto mohl domáhat žalobou ochrany před tvrzeným zásahem, jestliže měl za to, že šlo o zásah nezákonný. Pokud takovou žalobu nepodal, je třeba při posuzování tvrzeného nesprávného úředního postupu vycházet z toho, jakým způsobem bylo naloženo s jednotlivými podněty stěžovatele k zahájení správního řízení. V tomto směru nelze správnímu orgánu vytknout žádné nedostatky. Jeho činnost nelze nahradit tím, že by obecné soudy věcně posoudily nezákonný zásah spočívající v nezahájení správního řízení na základě stěžovatelova podnětu k odstranění či změně sporného komínu, a to v rámci rozhodování o nároku stěžovatele na náhradu nemajetkové újmy podle V rámci řízení o tomto nároku nelze vést jakési kvaziřízení o odstranění či změně stavby, které však nikdy nebylo zahájeno.

III.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel je přesvědčen, že zejména městský soud svým postupem legalizoval libovůli stavebního úřadu při vyřizování jeho podnětu, neboť postup úřadu hodnotil pouze po formální stránce, a nikoli po stránce věcné. Přestože stěžovatel nemá nárok na zahájení řízení o odstranění stavby na základě jeho podnětu, má nárok na to, aby byl jeho podnět prověřen v takovém rozsahu, že zahájení řízení, případně nezahájení řízení bude řádně odůvodněno. Kromě jiného se stavební úřad musí vypořádat se všemi skutečnostmi, kterými byl podnět odůvodněn, a to stejným způsobem, jakým se musí vypořádat s důkazy v jím vedeném řízení. Závěr, že zahájení správního řízení nesmí být založeno na prosté libovůli, se analogicky uplatní i v případě, kdy správní orgán na základě podnětu řízení nezahájí. Stěžovatel se domnívá, že v jeho věci k zahájení řízení o odstranění stavby nedošlo, aniž by se stavební úřad zabýval doloženými důkazy (znalecký posudek, nová revizní zpráva). Stavební úřad se tak dopustil nesprávného úředního postupu. Napadené rozsudky, v nichž obecné soudy dospěly k odlišnému závěru, nemohou obstát.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

V.

Vlastní posouzení

7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozsudky, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y (dále jen " "), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

9. Ústavní soud konstatuje, že v rozsudku obvodního soudu je obsaženo shrnutí veškeré komunikace mezi stěžovatelem a stavebním úřadem, případně krajským úřadem, který vyřizoval stížnosti stěžovatele podle proti postupu stavebního úřadu. Z tohoto shrnutí vyplývá, že stavební úřad i krajský úřad se podněty stěžovatele vždy zabývaly a reagovaly na ně. Opakovaně byly provedeny i kontrolní prohlídky. Vždy tedy došlo k vyřízení podnětů či stížností stěžovatele.

10. Pakliže stěžovatel spatřuje porušení svých veřejných subjektivních práv v konkrétním způsobu, jakým byl jeho podnět vyřízen, mohl se proti takovémuto zásahu bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle a násl. . K takovémuto posouzení však nejsou oprávněny soudy při rozhodování o žalobě o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle Právě přezkumu hodnocení stavebního úřadu, zda existují důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby podle stavebního řízení, se přitom stěžovatel touto žalobou fakticky domáhal. Došlo-li proto napadenými rozsudky k jejímu zamítnutí z důvodu, že takovýto přezkum není v tomto řízení možný, pak takovéto posouzení nelze považovat za projev libovůle, ani v něm spatřovat jiný kvalifikovaný exces, s nímž by bylo možné spojovat závěr o vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Napadenými rozsudky nedošlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle y, ani jiného jeho ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní části jejich odůvodnění.

11. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu