Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 348/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Dobroslava Španěla, zastoupeného Mgr. Kamilou Kordulíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masná 229/34, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. -574 ze dne 30. 10. 2019 a Okresního soudu v Blansku č. j. -517 ze dne 25. 1. 2018, a proti rozsudkům Krajského soudu v Brně č. j. -323 ze dne 26. 11. 2014 a Okresního soudu v Blansku č. j. -279 ze dne 26. 6. 2013, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a Zdeňka Hudce, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Blansku (dále jen "nalézací soud") uložil napadeným rozsudkem žalovanému stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku 9 919 Kč s příslušenstvím a zavázal jej k náhradě nákladů řízení o žalobě a vzájemném návrhu - vedlejšímu účastníku 50 684 Kč a státu 21 263 Kč. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem právě uvedený rozsudek z větší části potvrdil, změnil pouze výši náhrady nákladů řízení náležející vedlejšímu účastníku na 24 292 Kč.

2. Napadeným usnesením zamítl nalézací soud pro opožděnost stěžovatelovu žalobu pro zmatečnost, napadající řízení, v němž byly vydány rekapitulované rozsudky, a uložil mu povinnost nahradit náklady řízení vedlejšího účastníka ve výši 4 356 Kč. Odvolací soud je napadeným usnesením potvrdil a zavázal stěžovatele k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč.

3. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat obsahem ústavní stížnosti, musel posoudit, jsou-li splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost byla podána osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " ").

4. V části směřující proti usnesením obecných soudů, vydaným v řízení o zmatečnostní žalobě, je však ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Uvedené ustanovení vyjadřuje princip subsidiarity ústavní stížnosti a požaduje, aby stěžovatel nejprve řádně vyčerpal dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv; řádným vyčerpáním opravných prostředků je přitom míněno jejich efektivní vyčerpání. Za takové nelze považovat jejich uplatnění po uplynutí zákonem stanovené lhůty (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 1. 2020 - všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Daný výklad vychází z předpokladu, že má-li účastník řízení k vydanému soudnímu rozhodnutí výhrady, nebude se práva na podání opravného prostředku vzdávat dobrovolně - takový postup nelze považovat za efektivní vyčerpání zákonných možností ochrany práv stěžovatele ve smyslu a činí jakákoli další podání stěžovatele nepřípustnými. Byla-li proto stěžovatelova žaloba pro zmatečnost zamítnuta napadenými usneseními pro opožděnost podle , 3 , nemůže Ústavní soud přijmout jiný závěr, než že ústavní stížnost proti těmto usnesením není přípustná.

5. Z právě uvedeného zároveň plyne, že v části směřující proti rozsudkům obecných soudů je ústavní stížnost opožděná, neboť § 72 odst. 3 uvedeného zákona stanoví k podání ústavní stížnosti dvouměsíční lhůtu, běžící od doručení rozhodnutí o posledním (efektivně vyčerpaném - viz výše) opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Nebyla-li opožděná zmatečnostní žaloba stěžovatele efektivním prostředkem ochrany jeho práv, uplynula stěžovateli lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozsudkům obecných soudů dva měsíce po doručení rozsudku odvolacího soudu ( ). Ústavní soud nepovažoval za potřebné rozhodné datum ověřovat s ohledem datum vydání rozsudku a na skutečnost, že rozsudek nalézacího soudu (ve znění rozsudku odvolacího soudu) je již soudně vymáhaným (tedy pravomocným) exekučním titulem, jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení nalézacího soudu (bod 1) i vlastní rozhodovací činnosti Ústavního soudu (naposledy viz usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 9. 2018); stěžovateli proto rozsudek odvolacího soudu prokazatelně musel být doručen v době dávno předcházející dni podání nynější ústavní stížnosti (31. 1. 2020) - v této části je tak ústavní stížnost podána zjevně po lhůtě.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle a písm. e) jako návrh zčásti opožděný, zčásti nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj