Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2702/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Miljevičové, právně zastoupené Mgr. Janou Pustelníkovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019 č. j. -119, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017 č. j. -71, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2016 č. j. -54 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2016 č. j. -18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 8. 2019, se stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší shora uvedená rozhodnutí, a to z důvodu porušení jejích práv zaručených a d.

2. Stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost, neboť jí mělo být odňato právo jednat před soudem, a to v řízení o povolení řešení úpadku oddlužením. Žaloba pro zmatečnost byla usnesením soudu I. stupně zamítnuta, odvolací soud následně jeho rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka podala ve věci dovolání, a to bez zastoupení. Uvedený nedostatek ani přes výzvu soudu I. stupně neodstranila. Dovolací řízení bylo proto zastaveno.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá všechna tři rozhodnutí obecných soudů o žalobě pro zmatečnost a také rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o oddlužení a tvrdí, že postup soudu v oddlužovacím řízení a následné rozhodnutí o její žalobě pro zmatečnost má znaky porušení několika ústavně zaručených práv.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zčásti zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu a zčásti se jedná o návrh nepřípustný dle téhož zákona.

5. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203)]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

6. Ústavní soud přezkoumal usnesení Nejvyššího soudu o zastavení dovolacího řízení. Zde však nezjistil žádný zásah do práv stěžovatelky, neboť Nejvyšší soud postupoval v souladu s ustanovením

7. Dalšími napadenými rozhodnutími se Ústavní soud zabývat nemohl, neboť stěžovatelka nevyčerpala (resp. nevyčerpala řádně) všechny opravné prostředky, jež jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Nejvyšší soud se totiž vůbec meritem věci nezabýval. Jinými slovy, je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (srov. věta za středníkem ), je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě pak nelze ústavní stížnost - v části směřující proti usnesením krajského soudu a vrchního soudu - považovat za přípustnou.

8. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než s odkazem na shora uvedené závěry ústavní stížnost odmítnout zčásti podle a zčásti podle citovaného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu