Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 620/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Green Village Development s.r.o., se sídlem Jungmannovo náměstí 765/5, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Alenou Řenďovskou, advokátkou se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019 č. j. - 450, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, protože jím mělo být porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, plynoucí zejména z d (dále jen " ").

2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, že Obvodní soud pro Prahu 8 vydal 4. 10. 2019 usnesení č. j. -366, kterým podle návrhu stěžovatelky nařídil předběžné opatření, kterým se odpůrkyni zakazuje nakládat s nemovitými věcmi, konkrétně s pozemky parc. č. 780, 781/1, 792/1 a 792/63 v k. ú. Troja, obec Praha. Dne 13. 12. 2019 Městský soud v Praze napadeným usnesením č. j. -450 usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 uvedené v předchozím odstavci zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.

3. Podle stěžovatelky Městský soud v Praze stížností napadeným usnesením zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, kterým se nařizuje předběžné opatření, výhradně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti spočívající v absenci odůvodnění. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 odůvodnění neobsahovalo s poukazem na , podle nějž podle stěžovatelky není třeba odůvodnit usnesení, jímž se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření. Proto je stěžovatelka přesvědčena, že pro absenci odůvodnění takové usnesení nemůže být zrušeno.

4. Stěžovatelka uvádí, že proti napadenému usnesení podala již jednu ústavní stížnost, která byla usnesením č. j.

ze dne 17. 2. 2020, odmítnuta pro nepřípustnost s odůvodněním, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží a nedošlo tak dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, a nebyly ani splněny podmínky pro výjimečné přijetí ústavní stížnosti ve smyslu ust. . V mezidobí však bylo řízení (v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí) pravomocně zastaveno (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -452 ze dne 18. 12. 2019, proti němuž stěžovatelka podala dne 26. 12. 2019 odvolání, o němž bylo usnesením Městského soudu v Praze č. j. -504 ze dne 10. 2. 2020 rozhodnuto tak, že bylo potvrzeno). Řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, tedy již nepokračuje a stěžovatelka v něm nemůže již využít žádných prostředků k ochraně svého práva. Pokud tedy dříve podaná ústavní stížnost nebyla z důvodu pokračujícího řízení přípustná, důvod její nepřípustnosti tímto podle stěžovatelky odpadl. Stěžovatelka dále dodává, že v předchozím podání sice neuvedla, že by stížnost svým významem přesahovala její vlastní zájmy ve smyslu , ovšem domnívá se, že napadené rozhodnutí nerespektuje ustálenou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, což je nepochybně stav, který není z hlediska ústavněprávních hodnot žádoucí.

5. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, napadají-li rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].

6. Stěžovatelka sice zmiňuje další rozhodnutí navazující v její věci na vydané rozhodnutí, avšak její návrh nadále směřuje výlučně proti derogačnímu rozhodnutí, nikoli proti rozhodnutí, jímž bylo řízení o jejím návrhu na vydání předběžného opatření definitivně ukončeno, tedy proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -504 ze dne 10. 2. 2020, jímž bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení o návrhu stěžovatelky. Ústavní soud totožně jako v předchozím rozhodnutí adresovaném stěžovatelce zdůrazňuje, že na řízení před obecnými soudy zásadně nahlíží jako na celek; skutečnost, že řízení před obecnými soudy neskončilo ústavní stížností napadeným rozhodnutím, tudíž v daném případě zakládá nepřípustnost podané ústavní stížnosti ve vztahu k derogačnímu rozhodnutí městského soudu. Byť i řízení ve věci skončilo, stěžovatelka nenapadá poslední rozhodnutí ve věci jejího návrhu na vydání předběžného opatření, jímž v příslušném řízení je usnesení odvolacího soudu, potvrzující zastavení řízení soudem prvního stupně.

7. K argumentu stěžovatelky, že její věc svým významem přesahuje její vlastní zájem ve smyslu , "neboť napadené rozhodnutí zcela zjevně nerespektuje jednoznačné vyznívající ustálenou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, což je nepochybně stav, který není z hlediska ústavněprávních hodnot žádoucí", Ústavní soud poznamenává, že rozpor napadeného rozhodnutí s prejudikaturou sám o sobě rozhodně nemůže znamenat přesah vlastních zájmů stěžovatelky. K přesahu vlastních zájmů je třeba, aby byla naplněna podmínka, že se případ netýká jen stěžovatelky, ale širšího okruhu adresátů, což stěžovatelka netvrdí a ani Ústavní soud neshledává.

8. Ústavní soud tak shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, proto stěžovatelka nenapadá konečné rozhodnutí ve věci, a proto je podaná ústavní stížnost nepřípustná podle . Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudkyně zpravodajky odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka