Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 599/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného Mgr. Václavem Hebkým, advokátem, sídlem Sokolská 1802/32, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2020 č. j. -11674, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 22. 2. 2019 č. j. -100008 zamítl návrh stěžovatele na změnu výchovy nezletilých B. a T. (I. výrok), zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného (II. výrok), rozhodl, že stěžovateli se zakazuje styk s nezletilými (III. výrok), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok) a zastavil řízení o návrzích stěžovatele, kterými se domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení bezplatného právního zastoupení (V. výrok). Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce (I. výrok), potvrdil rozsudek obvodního soudu (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že u obvodního soudu byla jeho věc přidělena nezákonnému soudci a u soudu odvolacího se mu nedostalo možnosti přezkumu této právní otázky významně zasahující do jeho práv, k tomu stěžovatel poukazuje na řadu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a rozhodnutí vrcholných soudů v jiných věcech. Porušení svých práv spatřuje stěžovatel také v tom, že městský soud před rozhodnutím o žádosti o přidělení bezplatného právního zastoupení a osvobození od soudních poplatků vydává v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu výzvy k doplnění žalob pro zmatečnost, a v rozporu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), opakovaně nepoučuje stěžovatele o jeho právu na bezplatné právní zastoupení advokátem v řízení o žalobě pro zmatečnost a osvobození od soudních poplatků.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

6. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Rozhodnutí městského soudu vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry soudu jsou v napadených rozhodnutích vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.

7. Tak tomu je i v dané věci, v níž městskému soudu nelze vytknout, že při svém rozhodování neaplikoval platnou právní úpravu, nebo že by jeho skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování.

8. Ústavní soud předesílá, že se ústavní stížností stěžovatele totožného obsahu zabýval již ve věci vedené pod

sp. zn.

, ve které ústavní stížnost směřovala proti usnesení téhož senátu městského soudu, jenž mimo jiné nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce. V usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 1. 2020 Ústavní soud uvedl, že napadené usnesení je přesvědčivě odůvodněno odkazem na veřejně přístupný rozvrh práce obvodního soudu na rok 2016, podle kterého věci a všechny ostatní věci vyřizované do 31. 12. 2015 Mgr. Ilonou Benešovou od 1. 1. 2016 projednává a rozhoduje JUDr. Miloslav Sládek (přičemž Mgr. Ilona Benešová byla zákonnou soudkyní ve věci na základě opatření předsedy JUDr. Michala Vacka ze dne 7. 12. 2014 podle , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy a , protože někdejší soudkyně JUDr. Hana Nová byla ve věci vyloučena).

9. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci rozhodoval shodný senát obvodního soudu jako ve věci

sp. zn.

, taktéž na ni shora vyslovený závěr Ústavního soudu dopadá. Ústavní soud totiž opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil. Ústavní soud proto nepovažuje závěry napadeného rozsudku městského soudu, který v bodech 12 - 15 podrobně vypořádal námitky stěžovatele týkající se rozhodování nezákonnými a vyloučenými soudci, za vybočující z mezí ústavnosti.

10. Tvrdí-li stěžovatel, že nebyl opakovaně poučován o svém právu na bezplatné právní zastoupení advokátem a osvobození od soudních poplatků, nelze než odkázat na závěry napadeného rozsudku, ve kterém se uvádí, že před zastavením řízení o opakovaném návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce o návrzích stěžovatele obvodním soudem bylo o předcházejících návrzích stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení bezplatného právního zástupce opakovaně rozhodnuto, a soudní praxe je ustálena v názoru, že pokud účastník po neúspěšném podání návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení bezplatného právního zástupce podá opakovaně shodný návrh, v němž neuvede a nedoloží nové skutečnosti svědčící o změně jeho majetkových poměrů, soud řízení zastaví pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté.

11. Také tomuto závěru městského soudu nemá Ústavní soud z pohledu ústavnosti čeho vytknout. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že rozhodnutí o splnění zákonem stanovených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v konkrétním případě spadá do rozhodovací sféry civilních soudů. S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (y) Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Případy, kdy přistoupil k věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné, a buď se týkají specifických otázek, nebo se jedná o extrémní případy, v nichž došlo ke svévolnému výkladu ze strany civilních soudů, například nerespektováním kogentní normy či výkladem jsoucím v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Jinými slovy, takový extrémní případ může v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci osvobození od soudních poplatků založit toliko svévolná aplikace , spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění rozhodnutí anebo v rozhodnutí obsahujícím odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2011 (N 96/61 SbNU 489)]. O takový případ však v posuzované věci nejde.

12. Ústavní soud předesílá, že je mu z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede celou řadu soudních řízení, v nichž opakovaně a nezřídka bezúspěšně žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. S ohledem na tuto skutečnost lze konstatovat, že stěžovateli je známo, že soudy v minulosti o jeho obsahově srovnatelných žádostech rozhodly negativně, a to také z toho důvodu, že vzhledem k množství jím zahajovaných řízení stěžovatel zjevně zneužívá svého práva na přístup k soudu. Ústavní soud přitom ve svých rozhodnutích [ např. nález

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2010 (N 10/56 SbNU 99)] dospěl k názoru, že obecné soudy o opakujících se žádostech o osvobození od soudních poplatků nemusejí samostatně rozhodnout, neobsahují-li nové, dříve neuplatněné skutečnosti.

13. Laxní postup stěžovatele dokresluje skutečnost, že mu osvobození od soudních poplatků nebylo přiznáno ani v řízení před městským soudem a žádost stěžovatele o ustanovení zástupce byla městským soudem zamítnuta, neboť stěžovatel, přestože byl již soudem opakovaně poučen o povinnosti úplně a hodnověrně popsat a doložit všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno učinit objektivní závěr o tom, v jaké životní situaci se skutečně nachází, tuto povinnost nesplnil, neboť prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nedoložil doklady, které by jeho tvrzení prokazovaly.

14. Jde-li o rozhodnutí ve věci samé, stěžovatel (ani v dříve podaném odvolání) žádné námitky směřující do merita věci neuvedl, a Ústavní soud žádná ústavně právní pochybení v postupu městského soudu, který řádně odůvodnil svůj závěr, že je v nejlepším zájmu dětí zachovat jim stávající osvědčené a stabilní výchovné prostředí u matky, nezjistil.

15. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadeného rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatele neshledal. Městský soud se danou věcí podrobně zabýval, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně uvedl, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěl. Rozhodnutí nevybočuje zu stanoveného rámce, jeho odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.

16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle písmeno a) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu