Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 597/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Jana Rakovského, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 1. 2020 č. j. -74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V podání označeném jako "stížnost pro porušení lidských práv Okresním soudem v Karviné a Krajským soudem v Ostravě - usnesení č. j. -74", doplněné podáními ze dne 3. 3. 2020 a ze dne 18. 3. 2020, stěžovatel namítl porušení čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 1, 4, 6, 7, 11, 12 a 13, a porušení Všeobecné deklarace lidských práv. Po ne zcela srozumitelném popisu dosavadního skutkového stavu prostřednictvím údajů o dosud vydaných rozhodnutí orgánů veřejné moci v jeho věcech, zejména exekučních, stěžovatel uvedl, že "žádá pevnou měnu Evropské unie se zákony, rovné daně, mzdy, důchody a ekonomiky, konfiskaci veškerého majetku strukturám StB a KSČM, zákaz propagace bolševických a komunistických ideologií na celém světě, důchod vyplácený v pravidelných lhůtách v hotovosti ve výši 4 964 EUR nebo 124 894 Kč" a dodal, že se jako poškozený připojuje k trestnímu řízení (blíže nespecifikovanému) s nárokem na náhradu škody ve výši 10 300 000 Kč s příslušenstvím od 1. 7. 1949 do zaplacení. V doplnění podání ze dne 3. 3. 2020 je zmínka, že stížnost je podávána "pro podjatost exekutora", v doplnění podání ze dne 18. 3. 2020 stěžovatel zmiňuje i další rozhodnutí orgánů veřejné moci.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před , jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před zastoupen advokátem (, ).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před ; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před , včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, naposledy též ve věci

sp. zn.

). tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před , včetně povinnosti být v řízení před zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z odmítnutých ústavních stížností, které k podal, mu musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

Za dané situace, shodně jako v dřívějších věcech téhož stěžovatele (např.

sp. zn.

, sp. zn. ), shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2020

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka