Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3637/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zemědělské družstvo Němčičky, se sídlem Němčičky 153, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem Brněnská 154/32, Mikulov, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 8. 2019 č. j. -143, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek podle d (dále jen " ") a ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel s žalovaným uzavřeli v roce 2009 nájemní smlouvu na specifikované zemědělské pozemky, které žalovaný jako vlastník pozemků pronajal stěžovateli k užívání za sjednané nájemné na dobu 10 let s automatickou prolongací smlouvy vždy o dalších 10 let. V této nájemní smlouvě si strany dohodly, že "v případě ukončení nájmu je pronajímatel povinen uhradit nájemci hodnotu trvalých porostů, a to podle znaleckého posudku vyhotoveného v době ukončení nájemního vztahu". Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu byl v roce 2014 schválen návrh komplexních pozemkových úprav, v jejichž důsledku zanikl původní pozemek a vlastnické právo žalovaného přešlo na nově vzniklý pozemek. Podle , o pozemkových úpravách, ve znění pozdějších předpisů, došlo ze zákona k zániku nájemní smlouvy. Na základě ukončení nájemní smlouvy a v souladu s výše citovaným smluvním ujednáním stěžovatel po žalovaném požadoval úhradu částky 2 446 Kč, která odpovídala hodnotě trvalých porostů na pozemku. Poté, co žalovaný na výzvu stěžovatele nezaplatil, podal proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 2 446 Kč s příslušenstvím.

3. Žalobu stěžovatele Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl s odůvodněním, že stěžovatel dal dopisem ze dne 19. 9. 2014, ve kterém požádal žalovaného o uzavření nové pachtovní smlouvy, najevo svůj úmysl, že náhradu za trvalé porosty dle předmětného ujednání bude chtít pouze v případě, že žalovaný vinici stěžovateli nepropachtuje. Žalovaný stěžovateli vinici propachtoval, nebyly proto splněny podmínky pro náhradu hodnoty trvalých porostů dle předmětného ustanovení nájemní smlouvy z roku 2009.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel předně uvádí, že ačkoliv se v této konkrétní věci jedná o bagatelní částku, typově nejde o ojedinělou věc, neboť stěžovatel zahájil několik skutkově obdobných řízení, přičemž některá z nich byla již meritorně rozhodnuta a jsou v právní moci. Přitom řada těchto rozhodnutí byla vydána ve prospěch stěžovatele a potvrdila jeho nárok na náhradu za trvalé porosty; stěžovatel na předmětná rozhodnutá okresní soud upozorňoval. S ohledem na tuto skutečnost pak stěžovatel i v nyní projednávané věci důvodně očekával, že bude jeho žalobě vyhověno. Stěžovatel nesouhlasí s důvody, pro které okresní soud posuzovaný případ odlišil od stěžovatelem předloženého rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5; existence nové pachtovní smlouvy je dle stěžovatele pro posuzovanou věc irelevantní. Dále stěžovatel rozporuje jednotlivé pasáže odůvodnění týkající se věci samé.

5. Průběh řízení, jakož i obsah jednotlivých rozhodnutí a podání je účastníkům znám, Ústavní soud proto pokládá jejich podrobnější rekapitulaci za neúčelnou.

6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

8. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr, přičemž zásah Ústavního soudu by byl namístě jen ve výjimečných případech [viz např. nález ze dne 9. 8. 2016,

sp. zn.

(N 150/82 SbNU 379), bod 11; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].

9. V posuzované věci byl předmětem řízení před okresním soudem spor o zaplacení částky 2 446 Kč s příslušenstvím, tedy částky, kterou lze ve světle předchozí judikatury označit za bagatelní (z poslední doby viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 2. 2020 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 1. 2020). Na rozdíl od skutkově obdobné věci téhož stěžovatele posuzované Ústavním soudem pod

sp. zn.

není v tomto případě naplněno kvalitativní hledisko, které by přes bagatelnost posuzované částky mohlo odůvodnit ústavněprávní přezkum rozhodnutí [srv. blíže nález ze dne 19. 1. 2016,

sp. zn.

(N 11/80 SbNU 139)].

10. V nálezu

sp. zn.

ze dne 10. 3. 2020 Ústavní soud dospěl k závěru, že obecný soud pochybil, když se argumentačně nevypořádal se stěžovatelem odkazovanými rozhodnutími jiných prvoinstančních soudů v obdobných věcech (v nichž stěžovatel figuroval rovněž jako žalobce a v nichž bylo za velice podobného skutkového stavu žalobě stěžovatele vyhověno). Konkrétně Ústavní soud dospěl k závěru, že bylo z ústavního pořádku vyplývající povinností obecného soudu alespoň stručně vyložit, z jakého důvodu rozhodl jinak než soud ve stěžovatelem předloženém rozhodnutí. V posuzované věci okresní soud tomuto požadavku dostál, neboť v závěru odůvodnění uvedl, že ve věci posuzované Obvodním soudem pro Prahu 5 nebyla uzavřena nová pachtovní smlouva, kterou okresní soud považoval v nynějším případě pro své posouzení za zásadní, Obvodní soud pro Prahu 5 proto rozhodoval za jiného skutkového stavu. Ústavní soud považuje takovéto odůvodnění vzhledem k bagatelnosti žalované částky a z ní vyplývající zkrácené formy rozhodnutí za zcela dostačující.

11. Ve zbytku představuje ústavní stížnost polemiku stěžovatele se skutkovými a právními závěry okresního soudu, kterou vedl již v řízení před tímto soudem. Okresní soud se s jeho argumenty vypořádal již v napadeném rozhodnutí, přičemž jeho závěry nejsou neudržitelné. Ústavnímu soudu nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů.

12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele dotčeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu