Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 623/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti NARGAM, s.r.o., sídlem Bělohorská 260/39, Praha 6, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem, sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2020 č. j. -331, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019 č. j. -255 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2018 č. j. -151, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí takto:

Vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2020 č. j. -331 ve výroku II., rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019 č. j. -255 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2018 č. j. -151 ve výroku II. a III. se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 2. 2020, stěžovatelka navrhovala podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv, konkrétně práva vlastnit majetek podle d (dále jen ""), práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle y a práva na rovnost účastníků řízení podle y.

2. Stěžovatelka současně navrhovala, aby Ústavní soud podle odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2020 č. j. -331 ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019 č. j. -255 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2018 č. j. -151 ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení.

3. Z podané ústavní stížnosti vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 1. 2018 č. j. -151 ve věci žaloby podané stěžovatelkou proti žalovaným 1/ OGH Czech, s.r.o. a 2/ Kinsfolk Invest, a.s. o určení vlastnictví k nemovitosti, žalobu aby soud určil, že stěžovatelka je vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba v katastrálním území Nové Město, obec Praha, zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení prvé žalované ve výši 872 652 Kč (výrok II.) a druhé žalované ve výši 290 884 Kč (výrok III.).

4. Stěžovatelka proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2019 č. j. -255 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení prvé žalované částku 290 884 Kč (výrok II.) a druhé žalované částku 290 884 Kč (výrok III.).

5. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelkou usnesením ze dne 31. 1. 2020 č. j. -331 odmítl (výrok I.), stěžovatelce uložil povinnost na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit prvé žalované částku 29 088,40 Kč (výrok II.) a ve vztahu mezi stěžovatelkou a druhou žalovanou rozhodl, že žádná z těchto účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III.).

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že jí hrozí závažná újma při neprodleném výkonu rozhodnutí, a to zejména z toho důvodu, že podle jejího názoru nesprávným rozhodnutím ve věci byla připravena o vlastnictví nemovitosti a k tomu jí byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení před soudy všech stupňů v celkové výši 1 774 392,40 Kč. K tomu stěžovatelka uvedla, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 11. 2019 č. j. -187 jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení v plném rozsahu, neboť nemá žádné příjmy, nemovitosti, movité věci ani peněžní prostředky. Obě žalované zahájily proti stěžovatelce exekuci a vzhledem k probíhajícím exekucím je stěžovatelka závažně ohrožena na svém právu domoci se určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem a získat je zpět do svého vlastnictví a to zejména tím, že druhá žalovaná získá možnost převést nemovitosti na další osobu, která se bude označovat za dalšího kupujícího "v dobré víře" a zároveň získá možnost vyvést kupní cenu mimo jurisdikci českých soudů.

7. Na základě uvedených skutečností má stěžovatelka za to, že odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a že výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutí, by znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

8. Jedním z nástrojů, kterými Ústavní soud disponuje ve snaze efektivně přispívat k ochraně základních práv, je i oprávnění odložit vykonatelnost rozhodnutí orgánů veřejné moci. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí připadá v úvahu za striktně stanovených podmínek uvedených v ustanovení . Podle něj může k tomuto opatření Ústavní soud přistoupit, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

9. Po seznámení se s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že stanovené podmínky, předpokládané ustanovením , byly v posuzovaném případě splněny.

10. Aniž by Ústavní soud jakkoliv předjímal konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, má za to, že stěžovatelka předložila dostatečně přesvědčivé argumenty, dokládající možné dopady, jež by jí mohly vzniknout v souvislosti s výkonem napadených rozhodnutí. Z uvedených důvodů návrhu na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí ve stěžovatelkou navrhovaném rozsahu vyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu