Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3917/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Denisy Bartošové, zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem, sídlem Bašty 416/8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2019 č. j. -144 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2017 č. j. -66, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen " ") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v exekučním řízení.

2. Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 21. 11. 2016 č. j. -45 zastavil řízení o návrhu stěžovatelky, manželky povinného Romana Bartoše, na zastavení exekuce v části, v níž je vedena na základě exekučního příkazu soudní exekutorky Mgr. Lenky Černoškové, Exekutorský úřad Prostějov, ze dne 24. 9. 2008 č. j. 018 EX 03144/08-005. Důvodem pro zastavení řízení byla překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), neboť předchozí žaloba stěžovatelky o vyloučení téhož majetku z exekuce byla rozsudkem městského soudu ze dne 26. 2. 2010 č. j. -27 zamítnuta. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí městského soudu potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné, neboť právní názor odvolacího soudu byl v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně usnesením ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. , uveřejněným pod č. 27/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud dospěl k závěru, že "podá-li po 30. 6. 2015 (od účinnosti ) manžel povinného návrh na částečné zastavení exekuce prodejem věcí s odůvodněním, že exekucí je postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis (srov. ve znění od 1. 7. 2015), přestože již dříve byl pravomocně zamítnut jeho návrh na vyloučení týchž věcí z exekuce podle ve znění do 30. 6. 2015 podaný z téhož důvodu, brání věcnému projednání návrhu na částečné zastavení exekuce překážka věci pravomocně rozhodnuté ( )".

3. Ze spisu městského soudu sp. z n. , který si Ústavní soud vyžádal k ověření důvodů zamítnutí excindační žaloby stěžovatelky, vyplynulo, že soud po provedeném dokazování potvrdil postižitelnost konkrétních nemovitostí, jejichž vyloučení z exekuce se stěžovatelka domáhala, a to v souladu s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), tehdy platném a účinném znění.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka se s právním názorem krajského soudu a Nejvyššího soudu neztotožnila a argumentovala účelem excindační žaloby, který je odlišný od návrhu na zastavení exekuce, a proto nelze mít za to, že uplatnila stejný nárok. Zpochybnila i závěr o totožnosti obou řízení z důvodu uplatnění zcela odlišných nároků v petitu excindační žaloby a návrhu na zastavení řízení, což podle jejího názoru vylučuje naplnění podmínek pro přijetí závěru o překážce věci rozsouzené.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

7. Ve své rozhodovací praxi dal Ústavní soud již dříve najevo, že nemá žádné výhrady k závěru Nejvyššího soudu, podle kterého se i po změně právní úpravy ochrany manžela povinného v důsledku novely , účinným od 1. 7. 2015, nelze úspěšně domoci zastavení exekuce návrhem podle , bylo-li již dříve, podle právní úpravy účinné do 30. 6. 2015, rozhodnuto o vylučovací žalobě, neboť (za nezměněného skutkového stavu) jde v případě dalšího návrhu na zastavení exekuce o překážku věci rozhodnuté. Podle Ústavního soudu je nová právní úprava ( ) prostředkem vedoucím k rychlejší a pružnější ochraně práva manžela povinného, což však nic nemění na tom, že by řízení o vylučovací žalobě neposkytovalo dostatečně silnou záruku týchž práv, když svým způsobem jde o řízení, které má povahu řízení nalézacího se všemi procesními důsledky z toho plynoucími (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 11. 2019, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Shora prezentované závěry Ústavní soud sdílel i v posuzované věci, neboť neměl žádný důvod se od nich jakkoliv odchylovat.

8. K námitce o uplatnění různých nároků a o nesplnění podmínky překážky věci pravomocně rozhodnuté Ústavní soud uvádí, že ji dostatečný způsobem vypořádal krajský soud, který v odůvodnění svého rozhodnutí porovnal, čeho se stěžovatelka v tom kterém řízení domáhala, jak argumentovala a o co usilovala. Závěr, že hodlala dosáhnout stejného výsledku (stavu), tj. aby nemovitosti v jejím vlastnictví nebylo možno prodat za účelem uspokojení nároku oprávněného, není v (extrémním) rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, a proto je třeba respektovat i právní závěr o existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, neboť o stejném skutkovém stavu (jen za jiné právní úpravy) bylo již dříve rozhodnuto. Na podrobný výklad o totožnosti následku té které procedury - návrhu na vyloučení podle o. s. r. ve znění do 30. 6. 2015 a návrhu na zastavení vykonávacího řízení podle ve znění od 1. 7. 2015 - podaný Nejvyšším soudem ve shora citovaném usnesení sp. zn. , verifikovaný Ústavním soudem, lze odkázat i v posuzované věci.

9. Ústavní soud hodnotí stížní námitky opakující argumenty předložené již v řízení před civilními soudy jako prostý nesouhlas s rozhodnutími civilních soudů, který však sám o sobě není schopen založit důvodný zásah Ústavního soudu. Z tohoto pohledu je proto zjevně neopodstatněné tvrzení o porušení práv plynoucích z y, neboť z napadených rozhodnutí je zcela zřejmé, že stěžovatelka měla možnost obrátit se na soud, který se jejím návrhem jako i opravnými prostředky, zabýval a rozhodl o nich.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu