Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 529/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky L. L. R., zastoupené Mgr. Monikou Janouškovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Kvítková 2434, proti usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. -1615, a Okresního soudu ve Zlíně č. j. -1375, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a dále a) D. P., b) nezletilého Š. P. a c) nezletilého M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. U Okresního soudu ve Zlíně je pod sp. zn. vedeno řízení ve věci péče o nezletilé vedlejší účastníky b) a c), jejichž rodiči jsou stěžovatelka a vedlejší účastník a). Stěžovatelka v řízení navrhla změnu kolizního opatrovníka, statutárního města Zlín, přesvědčena, že dosavadní opatrovník straní otci a svým neprofesionálním přístupem dostatečně nehájí nejlepší zájem dětí. Návrh stěžovatelky byl napadenými usneseními zamítnut, neboť výtky vůči opatrovníkovi zůstaly v obecné rovině tvrzení, k prokázání konkrétních pochybení stěžovatelka nenavrhla žádný důkaz a soudy vlastním šetřením pochybení neshledaly.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Z principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že Ústavní soud se podáním stěžovatele může zabývat až ve chvíli, kdy stěžovateli nezbývají žádné jiné prostředky k ochraně jeho práv ( ). Směřuje-li ústavní stížnosti proti dílčímu (procesnímu) rozhodnutí, uvedená podmínka zpravidla (jako v tomto případě) naplněna není [např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].

3. Neshledal-li soud návrh stěžovatelky na změnu kolizního opatrovníka důvodným, může se stěžovatelka proti jeho postupu bránit opravnými prostředky proti meritornímu rozhodnutí věci, přetrvávalo-li její přesvědčení, že vydané meritorní rozhodnutí v důsledku absence řádného zastoupení nezletilých dětí nesledovalo jejich nejlepší zájem, což ostatně učinila, jak je patrno z ústavní stížnosti, vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, kterou stěžovatelka brojí proti meritorním rozhodnutím ve věci a v níž paralelně vznáší tytéž námitky vůči postupu kolizního opatrovníka v řízení. V uvedeném řízení může stěžovatelka uplatnit veškeré námitky o údajném porušení svých ústavních práv - nikoliv v řízení tomto, v němž se má Ústavní soud podle představ stěžovatelky zabývat její nespokojeností se způsobem výkonu funkce stanoveného kolizního opatrovníka a dílčím procesním rozhodnutím o jeho "neodvolání". Není zcela bez významu ani to, že "hlavními" účastníky výše uvedeného řízení jsou nezletilí vedlejší účastníci, o jejichž práva především jde, a stěžovatelka nepřichází s žádným konstruktivním (konkrétním) návrhem - kdo by měl funkci kolizního opatrovníka vykonávat a hájit zájmy jejich dětí, které se v řízení ocitly v důsledku neschopnosti svých rodičů vyřešit konfliktní situaci rozumně.

4. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj