Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4124/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaroslava Macháčka, zastoupeného JUDr. Petrem Hasalou, advokátem, sídlem Radniční 13, Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2019 č. j. -16, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a JUDr. Hany Reclíkové, advokátky, sídlem Masařská 323/6, Opava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení svého základního práva na soudní ochranu dle d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 7. 2019 č. j. -5 bylo odmítnuto podání stěžovatele (žalobce) s odůvodněním, že nereagoval na výzvu k odstranění vad podání za současného poučení, že mimo jiné má své podání opatřit řádným podpisem, když jeho podání bylo zasláno z datové schránky osoby odlišné od stěžovatele a nebylo opatřeno žádným podpisem, v důsledku čehož je prvostupňový soud vyhodnotil jako nepodepsané.

3. Proti usnesení okresního soudu o odmítnutí podání se stěžovatel bránil odvoláním, které bylo opět vadným podáním z důvodu absence podpisu stěžovatele. Na výzvu k odstranění vad odvolání spjatou s poučením o potřebě opatřit podání vlastnoručním podpisem stěžovatel nereagoval, v důsledku čehož krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením odvolání odmítl dle (dále jen "") ve spojení s

II.

Argumentace stěžovatele

4. K porušení práv stěžovatele mělo podle jeho tvrzení dojít rozhodnutím krajského soudu o odmítnutí odvolání, když tento podle stěžovatele neposoudil důsledně absenci podpisu u odvolání. Argumentace stěžovatele se soustřeďuje na popis způsobu zaslání podání a vytýká rozhodujícímu soudu, že nevyzval osobu odesílatele, když byla odlišná od účastníka řízení, k předložení plné moci k zastoupení, tedy oprávněnosti jednat za účastníka řízení. V další části argumentace odkazuje na analogii služby PostServis se službou telefaxu, z čehož dovozuje věrohodnost zaslání podání s replikou podpisu stěžovatele.

5. Ústavní stížností napadené rozhodnutí označuje stěžovatel za překvapivé a v rozporu s jeho právem na přístup k soudu a právem na soudní ochranu, proto se domáhá jeho zrušení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (y) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad rozhodovací činností soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti dle písm. d)y oprávněn zasáhnout jen tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Stěžovatel brojí proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí odvolání, které bylo rozhodujícím soudem posouzeno jako vadné podání v důsledku absence podpisu stěžovatele. Tomuto rozhodnutí předcházela výzva k odstranění vad podání spojená s poučením, jak tyto vady odstranit, na kterou stěžovatel nereagoval. Ústavní stížnost je pouhou polemikou o tom, zda podání stěžovatele bylo, nebo nebylo možno považovat za podepsané.

10. V postupu krajského soudu spočívajícím v odmítnutí odvolání, které bylo vyhodnoceno jako podání nesplňující jednu z jeho podstatných náležitostí, Ústavní soud neshledává ústavní nesoulad. Vada odvolání, která způsobuje překážku dalšího postupu v řízení, její posuzování, možnosti postupu při jejím odstranění, jakož i následky spjaté s nečinností účastníka navzdory jeho poučení, jsou upraveny procesním právním předpisem na zákonné úrovni (y). Do jeho použití obecnými soudy proto Ústavní soud v zásadě zasahuje a nepřezkoumává splnění procesních podmínek pro řízení před těmito soudy. Výjimku by představovala existence vad původního řízení, které by představovaly extrémní vybočení z požadavků kladených na činnost soudů a bylo tak v rozporu s principy řádného procesu. K tomu však ve věci stěžovatele nedošlo.

11. Ústavní soud tak ve věci stěžovatele neshledal pochybení, které by zakládalo důvodnost ústavní stížnosti. Samotná nespokojenost stěžovatele s rozhodnutím o odmítnutí jeho odvolání a odlišná interpretace způsobu podepsání podání, důvod pro zásah Ústavního soudu nezakládá. Stěžovatel byl přitom soudem vyzván k odstranění vad podání a poučen o následcích jeho nečinnosti, proto nelze ústavní stížností napadené rozhodnutí označit jako překvapivé. Krajský soud své rozhodnutí náležitě odůvodnil a poukázal na postup, který mu předcházel, proto i s poukazem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že odmítnutím odvolání bylo porušeno jeho právo zaručené článkem 36 odst. 1y.

12. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2020

Jiří Zemánek v.r.

předseda senátu