Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 290/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Samuela Trapaniho, zastoupeného Mgr. Petrem Látalem, advokátem, sídlem Karla Čapka 211/1, Děčín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2019 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. dubna 2019 č. j. -171 a usnesení soudního exekutora JUDr. Milana Makaria, Exekutorský úřad Praha-západ ze dne 16. ledna 2019 č. j. 156 EX 407/16-156, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a soudního exekutora JUDr. Milana Makaria, Exekutorský úřad Praha-západ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Hypoteční banka, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení d (dále jen " ").

2. V řízení vedeném u Exekutorského úřadu Praha-západ (dále jen "exekutorský úřad") byla dražbou nemovitých věcí stěžovatele (v postavení povinného) vymožena částka ve výši 1 688 000 Kč. Napadeným usnesením exekutorského úřadu bylo rozhodnuto také o odměně exekutora podle a , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen " "), jež představuje 15 % z rozdělované podstaty připadající na pohledávky oprávněného a přihlášených věřitelů a činila 212 910 Kč. Současně bylo rozhodnuto o nevyplacení předmětné části podstaty oprávněnému a přihlášenému věřiteli, neboť před nabytím právní moci usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty bylo vůči stěžovateli zahájeno insolvenční řízení.

3. K odvolání stěžovatele bylo usnesení exekutorského úřadu Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") potvrzeno. Krajský soud zrekapituloval postup výpočtu odměny exekutora podle vyhlášky a ztotožnil se závěry usnesení exekutorského úřadu.

4. Proti usnesení krajského soudu brojil stěžovatel dovoláním, které bylo v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu zamítnuto. Nejvyšší soud uvedl, že šlo o právní otázku v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešenou ve vší komplexnosti. Nicméně po vyložení pojmu "vymožené plnění" a objasnění souvislostí mezi postupem exekutora a zahájeným insolvenčním řízením dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel spatřuje porušení svého ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví v tom, že Nejvyšší soud potvrdil nelegální usnesení exekutorského úřadu, jenž údajně stanovil odměnu exekutora z částky vyšší, než odpovídá smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel namítá, že základem pro výpočet odměny exekutora měla být částka ve výši skutečně použité na uspokojení pohledávek věřitelů, byť až v insolvenčním řízení, nikoli částka, za níž byly nemovité věci v exekučním řízení vydraženy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti spočívá v opakování námitek uplatněných před odvolacím i dovolacím soudem, které byly těmito soudy srozumitelně a v souladu s ústavním pořádkem vyvráceny. Podstata ústavní stížností tkví pouze v polemice s výší základu pro výpočet odměny exekutora, jehož určení jednoznačně vyplývá z podústavních právních předpisů použitých v napadených rozhodnutích, pročež ústavní stížnost postrádá ústavněprávní rozměr. Vlastní náhled stěžovatele na podstatu a výklad rozhodných právních norem sám o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

10. Nepřípadný je odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016

sp. zn.

(N 166/82 SbNU 609), v němž se Ústavní soud vyjadřoval k novele § 46 odst. 7 exekučního řádu (dříve § 46 odst. 6), jenž v platném znění ve větě druhé stanoví: "Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace pozůstalosti do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci [...]." V nálezu Ústavní soud konstatoval názor souladný s výslovným zněním citovaného ustanovení exekučního řádu (viz zejména bod 18 odůvodnění nálezu). Závěry v něm uvedené jsou opačné, než jaké stěžovatel dovozuje, přičemž pro odchýlení se od nich nebyly v posuzované věci shledány důvody.

11. Lze dodat, že přihlášení pohledávky vedlejší účastnice do insolvenčního řízení v prosinci roku 2018 nemá pro posouzení věci význam, jestliže dražba proběhla o pět měsíců dříve, v červenci téhož roku. Postup exekutorského úřadu podle napadeného rozhodnutí proto stejně jako následný soudní přezkum nevzbuzují ústavněprávní pochybnosti i co do časové posloupnosti úkonů ve vzájemném vztahu exekučního a insolvenčního řízení. Ústavní soud pro stručnost odkazuje na podrobné, srozumitelné a ústavně souladné odůvodnění napadených rozhodnutí.

12. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2020

Jiří Zemánek v.r.

předseda senátu