Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4021/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Římskokatolické farnosti Suchdol nad Lužnicí, Palackého 489, České Velenice, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Týnská 633/12, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. října 2019, č. j. -162, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2018, č. j. -134, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2016, č. j. -99, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, a České republiky - Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, se sídlem Kaplanova 1931/1 Praha 11, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní soud obdržel dne 16. 12. 2019 návrh stěžovatelky na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Podstatou nalézacího řízení byla žaloba vedlejšího účastníka (ČR - Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky) podle části páté , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 21. 12. 2015, č. j. SPU 363628/2013/105/RR16028/ŠM, kterým byly stěžovatelce ve správním řízení podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen ""), vydány konkrétní pozemky.

3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2016, č. j. -99, bylo výrokem I. rozhodnuto, že se stěžovatelce Římskokatolické farnosti Suchdol nad Lužnicí nevydávají předmětné pozemky. Tímto rozsudkem se v plném rozsahu nahrazuje shora uvedené rozhodnutí Státního pozemkového úřadu. Výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka funkční souvislosti předmětných pozemků s jinými nemovitými věcmi, které již jsou ve vlastnictví stěžovatelky, anebo které jí jsou vydávány (§ 7 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi).

4. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. -134, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen, ke změně došlo pouze u nákladového výroku.

5. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, č. j. -162, bylo dovolání stěžovatelky podle jako nepřípustné odmítnuto.

II.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti tomu, jak obecné soudy posoudily funkční souvislost předmětných pozemků ve vztahu k dalším stěžovatelčiným nemovitým věcem. Tu spatřuje v tom, že předmětné pozemky přímo fyzicky obhospodařoval její statutární orgán a že tedy byly ve vztahu reálné užitné souvztažnosti k farnímu areálu, který byl tvořen nejen sídlem stěžovatelky, ale především hospodářskými budovami. Jejich jedinou funkcí bylo umožnit hospodářské obdělávání předmětných pozemků. Předmětné pozemky a hospodářské budovy tak dohromady tvořily jeden nedělený hospodářský areál.

7. Porušení práva na spravedlivý proces shledává ve formalistickém postupu obecných soudů a nezohlednění a nevypořádání se s tvrzenými a doloženými skutečnostmi.

8. Soud prvního stupně, jakož i soud odvolací, se podle stěžovatelky blíže nezabývaly takovým pojetím funkční souvislosti, kdy její statutární orgán v minulosti sám fyzicky obhospodařoval předmětné pozemky, a přitom využíval zemědělské budovy tvořící součást hospodářského areálu. Argumentaci soudu současným nezemědělským využitím původně zemědělských budov považuje stěžovatelka za irelevantní, neboť podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi postačuje její splnění v minulosti ("funkčně souvisela nebo souvisí").

9. Dovolací soud argumentoval tím, že je nerozhodné, zda pozemky v minulosti právní předchůdce užíval a bral z nich plody a užitky pro svou potřebu, neboť se vždy jednalo o souvislost spotřební, kdy jedna část majetku sloužila k uspokojování potřeb jeho vlastníka, což se mohlo projevovat i na jiné části jeho majetku, nelze však uzavřít, že by bez jedné části majetku nemohla být užívána jiná část majetku. Dle stěžovatelky nejde primárně o spotřební souvislost, ale o naplňování funkce předmětných pozemků - obhospodařovaná půda.

10. Stěžovatelka má za to, že splnění podmínky funkční souvislosti dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi ve smyslu tvrzení a dokládání vztahu mezi zemědělským pozemkem, který má být vydán, a zemědělskou stavbou, kterou oprávněná osoba vlastní, doposud soudy neřešily. Oproti dovolacímu soudu má za to, že pro posouzení historických funkčních souvislostí mezi hospodářskými budovami a zemědělskou půdou je relevantní nález Ústavního soudu

sp. zn.

, který poukazuje právě na funkční souvislost zemědělské půdy, zemědělských staveb a dalšího zemědělského majetku.

III.

11. Ústavní soud v rozsáhlé rozhodovací praxi opakovaně konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle y.

12. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Ústavní soud je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález

sp. zn.

, N 91/33 SbNU 377).

13. V posuzované věci Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že o takový případ nejde.

14. Ústavní soud úvodem konstatuje, že koncepce zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi vychází z tzv. kombinovaného majetkového vyrovnání státu a registrovaných církví či náboženských společností, které spočívá v tom, že část původního majetku církví a náboženských společností se vydává a část se nevydává, a tudíž se poskytuje finanční náhrada podle § 15 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Právě pro ty případy, kdy není možné vydat určitý majetek, je v zákoně zakotvena finanční náhrada.

15. Jednou z podmínek, které musí být naplněny, aby mohl být konkrétní majetek vydán, je podmínka funkční souvislosti nemovitosti, jejíž vydání je požadováno, s nemovitou věcí, kterou stěžovatelka vlastní, nebo která se vydává podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. To bylo také jádrem sporu nyní posuzované věci.

16. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy logicky a přesvědčivě odůvodnily, proč neshledaly podmínku funkční souvislosti pozemku, o jehož vydání stěžovatelka požádala, s dosavadní nemovitostí stěžovatelky (areál fary), za splněnou. Obecné soudy postupovaly v souladu s dosavadní judikaturou, podle které funkční souvislost vydávaných nemovitých věcí může, a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se souvztažnost projevuje tím, že jedna nemovitá věc je předpokladem fungování či řádného využívání nemovité věci jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena. Při posouzení funkční souvislosti tedy není relevantní souvislost právní (tj. zda existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě), souvislost spotřební (tj. vlastník používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako příjmy z dalších již vydaných či vydávaných pozemků), či sama o sobě souvislost územní.

17. Obecné soudy v souladu s výše použitelnými obecnými závěry dovodily, že za funkční souvislost nelze považovat prostorovou blízkost předmětných pozemků a areálu fary, ani to, že pozemky v minulosti vlastnil jeden vlastník, který na nich hospodařil a výnosy používal ke společnému účelu. Za nerozhodné, oproti stěžovatelce, považují skutečnost, zda nárokované pozemky v minulosti právní předchůdce účastníka řízení fyzicky užíval a bral z nich plody a užitky pro svou potřebu nebo zda pozemky k užívání přenechal třetí osobě a získával užitek, vždy totiž šlo o souvislost spotřební. Nebylo však možné uzavřít, že by bez jedné části majetku (předmětných pozemků) nemohla být užívána jiná část majetku (např. budovy a pozemky uvnitř areálu fary), popř. že by se jejich užitná hodnota snížila (blíže viz str. 3 a 4 usnesení dovolacího soudu).

18. S námitkou stěžovatelky, že se soud prvního stupně ani soud odvolací nezabývaly takovým pojetím funkční souvislosti, kdy její statutární orgán v minulosti sám fyzicky obhospodařoval předmětné pozemky, a přitom využíval zemědělské budovy tvořící součást hospodářského areálu, se Ústavní soud neztotožnil, neboť tuto námitku vypořádal dodatečně dovolací soud. Nemohlo tak dojít k porušení práva na spravedlivý proces.

19. Ústavní soud rovněž sdílí názor dovolacího soudu ohledně dopadu judikatorních závěrů problematiky zemědělských restitucí podle zákona o půdě do církevních restitucí podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, které nejsou a ani nemohou být bezezbytku přenositelné do poměrů založených jinými restitučními předpisy, nýbrž vyžadují značnou obezřetnost, a nikoli paušální převzetí těchto závěrů.

20. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení , tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu