Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 363/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., Vazební věznice P.O.BOX 5, Praha 4 - Pankrác, zastoupeného JUDr. Naděždou Kratochvílovou, Spálená 92/21, Praha, proti nařízení Okresního soudu v Berouně o výkonu ochranného léčení ambulantního ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 2. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného nařízení.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Předmětnou ústavní stížností stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému nařízení o výkonu ochranného léčení ambulanční formou, které vydala vyšší soudní úřednice. Z ustanovení § 351 odst. 1 tr. ř. přitom vyplývá, že výkon ochranného léčení nařizuje předseda senátu. Sporné nařízení bylo vydáno na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 7. 2018. Stěžovatel namítá, že související znalecký posudek byl zpracován na počátku roku 2018, přičemž od té doby uplynula značná doba a na straně stěžovatele došlo k zásadním změnám. Soud nevzal v potaz tu skutečnost, že v jiné trestní věci stěžovatele byl zpracován znalecký posudek ze stejného oboru, a to v dubnu 2019. Z jeho závěru vyplývá, že u stěžovatele nebyla zjištěna duševní choroba ani porucha. Rozpoznávací schopnosti byly zachovány, ovládací schopnosti snižovala trvale přítomná emoční nestabilní porucha osobnosti, přičemž znalec ochranné léčení nenavrhl. Stěžovatel se před nařízením výkonu ochranného léčení sám dobrovolně podrobil léčení v psychiatrické nemocnici Brno, a to formou ústavní (20. 9. 2018 - 27. 12. 2018). Z propouštěcí zprávy vyplývá, že stěžovatel během léčby neporušil pravidla a abstinoval v ochranném prostředí. Poté stěžovatel docházel do psychiatrické ambulance v Hostivicích, a to až do svého zadržení v březnu 2019. Přitom dojížděl do Brna na setkání na psychiatrickou kliniku. Stěžovatel je toho názoru, že příslušný okresní soud neprovedl řádně dokazování, nezkoumal změny v duševním stavu stěžovatele, jeho postoj k léčbě a snahu po nápravě.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Namítá-li stěžovatel, že napadené rozhodnutí nemohlo být vydáno vyšší soudní úřednicí, lze je zcela odkázat na ustanovení o vyšších soudních úřednících a vyšších úředních státního zastupitelství, z něhož vyplývá, že vyšší soudní úředník v trestním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou tam vyjmenovaných úkonů. Přitom vydávání nařízení výkonu ochranného léčení ambulantního v daném ustanovení uvedeno není.

Namítá-li stěžovatel, že se podrobil léčení ústavní formou a následně docházel do psychiatrické léčebny ambulantně, lze jeho přístup k věci ocenit, nicméně to ještě neznamená, že by vydané nařízení bylo lze považovat za protiústavní. Navíc se stěžovateli nabízí možnost podat u soudu, který ochranné léčení ambulantní uložil, návrh, aby bylo od jeho výkonu upuštěno. O této možnosti byl stěžovatel řádně poučen a v případě, že této možnosti využije, bude se muset obecný soud s jím vznesenými argumenty řádně vypořádat. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nabízí procesní prostředek, prostřednictvím něhož může dosáhnout kýženého účelu, tzn. zrušení nařízeného ochranného léčení ambulantního, nepovažuje napadené nařízení za protiústavní.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2020

Vladimír Sládeček

předseda senátu