Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 39/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti doc. MUDr. Bohdana Semiginovského, DrSc., zastoupeného Mgr. et Bc. Ivou Jónovou, advokátkou, sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. října 2019 č. j. -23, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 29. 10. 2019 č. j. -23 uložil stěžovateli (prvnímu žalovanému) a jeho manželce (druhé žalované) povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení (žalobci) částku ve výši 4 032 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále jim uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi řízení náklady řízení ve výši 6 692 Kč (výrok II.). Žalovaná částka představovala neuhrazené nedoplatky za plnění (teplo a teplou vodu) spojená s užíváním bytu ve spoluvlastnictví stěžovatele a druhé žalované. Obvodní soud námitky stěžovatele a druhé žalované, že nemuseli hradit tyto platby, neboť štítová zeď, k níž jejich byt přiléhal, nebyla zateplena, neuznal. Obvodní soud konstatoval, že povinnost stěžovatele a druhé žalované platit za služby spojené s užíváním jakož i další poplatky vyplývá z a 2 (pozn. správně má být zřejmě i z ) , , ve znění pozdějších předpisů.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Obvodnímu soudu vytýká, že mu neponechal prostor k uplatnění námitek vůči žalobě a s jeho tvrzeními se nikterak nevypořádal. Poukazuje na to, že ze strany vedlejšího účastníka řízení byly zanedbány povinnosti spravedlivé poměrné úhrady za teplo a teplou vodu. Zdůrazňuje, že s ohledem na orientaci bytu pomáhá vytvářet tepelný komfort a šetřit náklady na vytápění sousedů. Stěžovatel tedy namítal nesprávnost a řádnost vyúčtování, avšak soudkyně obvodního soudu mu neumožnila, aby své námitky blíže vysvětlil. Obvodnímu soudu dále vytýká absenci poučovací povinnosti podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), popř. podle , jakož i nevypořádání se s jeho tvrzeními a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Stěžovatel konečně namítá, že obvodní soud porušil i jeho práva vyplývající z , když mu nedoručil návrh na zahájení řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

6. Ústavní soud předem podotýká, že peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem (předmětem sporu je částka ve výši 4 032 Kč s příslušenstvím), lze považovat za bagatelní. Podle dosavadní praxe Ústavního soudu v případech bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští jak odvolání ( ), tak i dovolání [ ], je v podstatě s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu ústavní stížnost vyloučena [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2002 sp. zn.

IV. ÚS 695/01

, ze dne 30. 8. 2001

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421) či ze dne 27. 3. 2017

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

7. Stěžovatel tak musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu v jeho právní sféře nastala (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To se však stěžovateli nepodařilo, neboť v ústavní stížnosti netvrdil žádnou zásadní újmu v jeho osobní sféře. Napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející nepředstavuje podle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení nezbytné. Nesouhlasil-li stěžovatel s vyúčtováním služeb, měl v prvé řadě ve stanovené lhůtě uplatnit námitky (reklamaci) vůči tomuto vyúčtování u správcovské organizace. Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu (sp. zn. ), však žádná taková skutečnost nevyplývá. Nesouhlas s vyúčtováním nelze řešit neplacením vzniklých nedoplatků.

8. Námitku stěžovatele, že mu nebyl spolu s elektronickým platebním rozkazem zaslán návrh na zahájení řízení, Ústavní soud nesdílí. Z doručenek obsažených v přílohách vyžádaného spisu se podává, že jak stěžovateli, tak i druhé žalované byl elektronický platební rozkaz (EPR 58719/2019-7) doručen včetně návrhu na jeho vydání. V tomto směru tedy žádné pochybení obvodního soudu nenastalo.

9. Rovněž námitka, že stěžovateli nebylo umožněno vyjádřit se k návrhu, nemá oporu ve spise. V řízení proběhlo dne 29. 10. 2019 standardní jednání (viz č. l. 17 vyžádaného spisu), na kterém stěžovatel dostal prostor, aby svoje námitky vůči podanému návrhu prezentoval. Možnosti navrhnout doplnění dokazování stěžovatel přitom nikterak nevyužil.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu