Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 490/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. S., zastoupeného Mgr. et Mgr. Davidem Průšou, advokátem se sídlem V Luhu 18, Praha 4, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, ze dne 27. 11. 2018 č. j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá rovněž porušení y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, ze dne 15. 9. 2015 č. j. 14 Kse 3/2015-53 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání tří závažných kárných deliktů podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v rozhodném znění, a za tyto delikty byl odvolán z exekutorského úřadu. Dne 17. 9. 2018 podal stěžovatel návrh na obnovu řízení, v němž namítal, že v původním řízení proběhlo ústní jednání přes jeho omluvu v jeho nepřítomnosti. V návrhu rovněž brojil proti usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 2. 2. 2016, jímž byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta stěžovatelova ústavní stížnost proti rozhodnutí č. j. -53. Nejvyšší správní soud, jako soud kárný, napadeným rozhodnutím návrh zamítl, neboť žádné ze stěžovatelových tvrzení uvedených v návrhu nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, v rozhodném znění (dále jen " ") ve spojení s § 278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestní řízení soudním (trestní řád), v rozhodném znění. Obnova řízení jakožto mimořádný opravný prostředek se vztahuje výhradně na vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci a ovlivnit právní posouzení a následně i výrok o vině či sankci. Neúčast na ústním jednání, ani sdělení soudu o neuznání omluvy z jednání takovou novou skutečností není. Obnova řízení rovněž nepředstavuje zvláštní opravný prostředek proti rozhodnutí Ústavního soudu.

3. V podané ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje datum a čas dodání a následného doručení sdělení kárného soudu ze dne 14. 9. 2015 o neuznání omluvy z ústního jednání. Namítá, že teprve v odůvodnění rozhodnutí kárný soud stěžovateli vysvětlil, z jakého důvodu nebyla jeho omluva akceptována, a dále uvádí, že nebyl kárným soudem upozorněn, že jeho zájmy může v řízení zastupovat zvolený zástupce. Kárný soud mohl stěžovatele o uvedeném rovněž informovat telefonicky. Z uvedených důvodů žádá, aby bylo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, č. j. -53 zrušeno. Usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

nebylo o stěžovatelově ústavní stížnosti proti citovanému rozhodnutí řádně rozhodnuto. Namítá, že okamžik doručení výše uvedeného sdělení kárného soudu stěžovateli musel být soudu znám až po vydání rozhodnutí, a proto se jedná o tzv. novou skutečnost způsobilou naplnit podmínky obnovy řízení. V řízení došlo k opakovanému porušení stěžovatelových ústavních práv, neboť stěžovatel nebyl o konání ústního jednání řádně informován a nebyl ani vyzván k doplnění omluvy z jednání.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

6. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled ani dozor. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud ke kárnému řízení se soudci, státními zástupci a exekutory v minulosti uvedl, že y zahrnuje i právo na nerušený výkon veřejné funkce včetně práva na ochranu před protiprávním zbavením této funkce [nálezy

sp. zn.

ze dne 12. 9. 2006 (N 159/42 SbNU 305) a

sp. zn.

ze dne 21. 1. 2008 (N 14/48 SbNU 145)]. Kárné soudy musí rozhodovat podle pravidel spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté y a musí respektovat základní procesní práva kárně stíhaného v rozsahu analogickém základním procesním právům osoby obviněné ze spáchání trestného činu (citovaný nález

sp. zn.

).

8. V posuzované věci je ústavní stížností napadeno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Nejvyšší správní soud, jako soud kárný, v napadeném rozhodnutí řádně vysvětlil (včetně odkazu na relevantní judikaturu vrcholných soudů), z jakého důvodu nelze stěžovatelova tvrzení považovat za nové skutečnosti ve smyslu ve spojení s § 278 odst. 1 trestního řádu. Jeho závěry Ústavní soud nepovažuje za neudržitelné, na ústavní rovině zásah do práv stěžovatele neshledal. Dále je třeba konstatovat, že stěžovatel svou ústavní stížností věcně brojí zejména proti rozhodnutí kárného soudu č. j. -53, které však již bylo pravomocně posouzeno Ústavním soudem ve věci

sp. zn.

.

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele dotčeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu