Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 120/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy, o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jiřího Kanii, advokáta, sídlem Sadová 171/40, Opava, zastoupeného Mgr. Martinem Sýkorou, advokátem, sídlem Sadová 171/40, Opava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2019, č. j. -352, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2019, č. j. -330, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle d (dále jen " "), právo každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle y a právo na řádný zákonný proces dle y (dále jen " ").

Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že v záhlaví citovaným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že stěžovateli, jako ustanovenému zástupci žalované Ludmily Justové, přiznal odměnu ve výši 37 100 Kč. K odvolání stěžovatele změnil výše uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci prvostupňové rozhodnutí tak, že stěžovateli přiznal odměnu za zastupování ve výši 52 067,51 Kč.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti především namítá, že soudy mu odmítly přiznat odměnu za jakoukoliv poradu uskutečněnou s klientkou v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud z celkových čtyř porad uskutečněných před prvostupňovým soudem přesahujících jednu hodinu nepřiznal stěžovateli jedinou s odůvodněním, že v řízení nedošlo k žádné změně skutkového stavu, která by tyto porady odůvodňovala. Stěžovateli přiznal odměnu toliko za jednu poradu před podáním opravného prostředku. O přiznání odměny za poradu dne 21. 3. 2018 soudy ani nerozhodly, stejně tak o vyúčtovaných hotových výdajích vč. ztráty času spojených se studiem listin založených žalobcem do spisu ze dne 20. 8. 2018. Stěžovatel má za to, že obecné soudy svá rozhodnutí pro nepřiznání odměny či hotových výdajů neodůvodnily vůbec, případně je neodůvodnily přesvědčivě, v čemž spatřuje znaky libovůle.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y, a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení nebo o odměně advokáta Ústavní soud postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně a v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a představuje závažný exces z hlediska intenzity zásahu do základního práva. Není totiž (jinak) úkolem Ústavního soudu, aby přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení či odměně advokáta z hlediska správnosti jejich výpočtu, či snad dokonce tyto sám přepočítával. Je tudíž úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní zákonná pravidla procesní a hmotněprávní povahy; navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu.

Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatele, přičemž žádný protiústavní exces v napadených rozhodnutích neshledal. Odvolací soud korigoval závěry soudu prvního stupně co do počtu přiznaných právních úkonů a tomu odpovídajících režijních paušálů, přiznal stěžovateli rovněž cestovné a náhradu za promeškaný čas. Při posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby srozumitelně vyjádřil, o která relevantní ustanovení právních předpisů své rozhodnutí opírá a jak k určení výše odměny za zastupování dospěl, což se z pohledu práva na soudní ochranu v situaci, kdy jde pouze o náhrady nákladů řízení, jeví jako dostačující. Jak již bylo řečeno výše, ani případná věcná nesprávnost zásadně nezakládá opodstatněnost ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu