Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 347/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Rašky, zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, sídlem Sadová 1585/7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019 č. j. -336, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodních společností 1. BENET GROUP, a. s., sídlem Křesomyslova 284/23, Praha 4 - Nusle, a 2. CASH & CAPITAL, a. s., sídlem Vlastislavova 152/4, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle , a 2 d, jakož i Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016 č. j. -237 byla k návrhu stěžovatele povolena obnova řízení, které bylo vedeno u téhož soudu pod sp. zn. ve věci první vedlejší účastnice (dále jen "navrhovatelka") o určení neexistence rozhodnutí jediného akcionáře přijatých při výkonu působnosti valné hromady akciové společnosti a o určení vlastnického práva k akciím, jehož účastníky byli druhá vedlejší účastnice (dále jen "společnost") a stěžovatel. K odvolání navrhovatelky a společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2017 č. j. -300 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

3. Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podala navrhovatelka a společnost dovolání, načež Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání navrhovatelky podle a 2 (dále jen " ") odmítl s tím, že nesměřuje proti usnesení vypočtenému v , a není ani přípustné podle (výrok I), na základě dovolání společnosti pak výše označená usnesení podle zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká Nejvyššímu soudu především nesprávné posouzení otázky důvodnosti obnovy řízení. Současně poukazuje na procesní pochybení spočívající v tom, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení neustanovil společnosti opatrovníka pro dovolací řízení, ale připustil její zastupování právní zástupkyní, která k tomu byla zmocněna statutárním orgánem společnosti, jenž byl jmenován neoprávněně. Dále pak namítá, že výroky napadeného usnesení jsou nejednoznačné, neboť neodpovídají odůvodnění a především charakteru celého řízení.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní stížnost pak podle písm. d) y představuje procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity; ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví. Na základě výše uvedeného Ústavní soud opakovaně vyvozuje, že zásadně nelze připustit ústavní stížnost (toliko) proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012

sp. zn.

(N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.) nebo ze dne 18. 9. 2012

sp. zn.

(N 159/66 SbNU 373); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

8. V nyní posuzované věci je procesním důsledkem ústavní stížností napadeného usnesení, že Městský soud v Praze bude opětovně rozhodovat o návrhu stěžovatele na obnovu řízení. A byť v takto otevřeném řízení bude vázán právním názorem Nejvyššího soudu, vyjádřeným v odůvodnění napadeného usnesení ( ve spojení s ), s nímž stěžovatel nesouhlasí, nejde o věc pravomocně skončenou, ve které tvrzenou protiústavnost již nejde nijak napravit. Z těchto důvodů je třeba ústavní stížnost stěžovatele považovat za "předčasnou", resp. za nepřípustnou podle .

9. Vzhledem k tomu ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj