Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2826/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti F. S., t. č. Věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem, se sídlem Na Roudné 18, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2019 č. j. -92 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. května 2019 č. j. -74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2019, stěžovatel podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a dále namítal porušení zásady subsidiarity trestní represe a tím i y.

2. Z podané ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") sp. zn. vyplývá, že usnesením okresního soudu ze dne 28. 5. 2019 č. j. -74 bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, uložený trestním příkazem okresního soudu ze dne 11. 9. 2015 č. j. -29, se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 9. 7. 2019 č. j. -92 jako nedůvodnou zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadeným rozhodnutím vytýkal, že žádným způsobem nereflektují motiv jeho jednání, na jehož základě došlo k porušení uloženého trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel. Podle názoru stěžovatele se jednalo o shodu nešťastných náhod, ojedinělé excesy, kdy vozidlo řídil ve velmi krátkém úseku a rozhodně ne s úmyslem nerespektovat soudní rozhodnutí. Stěžovatel se k jednáním, která mu byla kladena za vinu, vždy plně doznal, proti jednotlivým rozhodnutím se neodvolával a nad svým jednáním vyjádřil hlubokou lítost. Na svoji obranu uvedl, že v současné době žije řádným životem, neprobíhá proti němu žádné další trestní řízení a nedopustil se ani žádného přestupku. Stěžovatel má za to, že soudy se při vydání napadených rozhodnutí neřídily zásadou subsidiarity trestní represe, neboť bylo rozhodnuto o přeměně trestu na trest nepodmíněný pouze na základě skutečnosti, že došlo k naplnění formálních znaků potřebných pro tuto přeměnu, avšak soudy se dostatečně nezabývaly osobou stěžovatele, u kterého lze dosáhnout dostatečného preventivního a výchovného účinku trestu i stanovením dohledu nad odsouzeným spolu s přiměřeným prodloužením zkušební doby spolu se stanovením dosud neuloženého přiměřeného omezení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že k porušení namítaného základního práva ani namítané zásady v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v řízení, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů [ , písm. d) y].

8. Ústavní soud zohlednil, že stěžovatel v ústavní stížnosti předestřené námitky uplatnil již v řízení před krajským soudem, proto se zaměřil na to, zda se tento soud jimi zabýval a řádně se s nimi vypořádal.

9. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že se námitkami vznesenými stěžovatelem náležitě zabýval. Dovodil, že stěžovatel mařil výkon soudního rozhodnutí, když v době zákazu činnosti řídil motorové vozidlo po dálnici, a to v roce 2017 a byl mu za to uložen peněžitý trest a trest zákazu činnosti. I přestože se tohoto úmyslného přečinu dopustil, tedy ve zkušební době podmíněného odsouzení, tak okresní soud nerozhodoval o přeměně podmíněného trestu na nepodmíněný, ale dne 9. 11. 2017 ve prospěch stěžovatele prodloužil zkušební dobu jeho podmíněného odsouzení o jeden rok, tedy do 30. 9. 2019. Přesto stěžovatel znovu v době zákazu řízení opět řídil motorové vozidlo a dopustil se opět úmyslného přečinu, a to již 19. 2. 2019, za což mu již okresní soud opět uložil alternativní trest, a to obecně prospěšné práce a k tomu trest peněžitý. Krajský soud uzavřel, že pokud stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení a dokonce i v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení se opakovaně dopustil stejné úmyslné trestné činnosti, není možné jiné rozhodnutí, než to, které učinil soud prvního stupně. Důvody, proč stěžovatel opakovaně v době zákazu činnosti řídil motorové vozidlo, které stěžovatel v podané stížnosti uvedl, jsou podle názoru krajského soudu irelevantní a nemohou mít žádný podstatný vliv na rozhodnutí soudu.

10. Jak plyne z výše uvedeného, stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě opakuje námitky, které uplatňoval v průběhu řízení. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí řádně zabývaly, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a ve výsledku nespatřuje kvalifikovaný exces či libovůli, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu