Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1359/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé D. R. J., zastoupené Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou, se sídlem U Stadionu 157/4, Beroun, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. -459, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2017 č. j. -373 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. června 2017 č. j. -237, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora citovaných usnesení obecných soudů s tím, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v a 37. odst. 3 d, právo na ochranu rodiny zaručené v , 4 a 5 této y, právo na ochranu osobnosti, zaručené v y, právo na právní pomoc zaručené v y a právo na respektování rodinného života zaručené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 proti vedlejší účastnici řízení, Základní škole Praha 7, domáhala odstranění následků diskriminačního jednání z důvodu náboženství a porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení s žáky; konkrétně se domáhala zaplacení částky 262 100 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu ze dne 4. 9. 2015 č. j. -188 byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2016 č. j. -256 byl rozsudek obvodního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v odůvodnění uvedl, že s ohledem na datum podání žaloby bylo třeba při posouzení otázky jednání za stěžovatelku jako nezletilou žalobkyni postupovat podle ustanovení , o rodině, ve znění do 31. 12. 2013, a , , ve znění do 31. 12. 2013. Podle ustálené rozhodovací praxe bylo třeba, aby úkony, které se netýkají běžné majetkové záležitosti, byly schváleny soudem, a to tehdy, jsou-li v zájmu nezletilého zastupovaného dítěte. Úkon, který takto schválený není, nemůže vyvolávat právní následky. S odkazem na judikaturní závěry Nejvyššího soudu městský soud vyslovil, že podání žaloby v nyní posuzované věci mělo být schváleno opatrovnickým soudem. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017 č. j. -302 bylo dovolání stěžovatelky zamítnuto.

2. Následně bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. června 2017 č. j. -237 řízení ve věci zastaveno, neboť stěžovatelka nezískala k podání žaloby souhlas opatrovnického soudu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2017 č. j. -373 bylo toto usnesení potvrzeno a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. -459 bylo poté také odmítnuto stěžovatelčino dovolání v dané věci.

3. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedla, že v tomto případě je u Ústavního soudu již podána ústavní stížnost proti předcházejícím rozhodnutím soudů (výše identifikovaným) a jelikož věci spolu bezprostředně souvisejí, navrhuje jejich spojení a společné projednání. K tomu Ústavní soud nepřistoupil, jelikož věc byla přidělena témuž soudci zpravodaji a témuž senátu ve shodném složení, takže bylo možno obě ústavní stížnosti posoudit odděleně, samozřejmě s vědomím jejich souvislosti. I v této ústavní stížnosti stěžovatelka po rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy a celkovém popisu údajně diskriminačního jednání ze strany vedlejší účastnice tvrdí, že řízení před obvodním soudem bylo zatíženo mnohými vadami, a to jak procesního charakteru, tak i ve smyslu hodnocení podkladů pro přijaté závěry.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již na klíčové otázky dané věci odpověděl v usnesení ze dne 14. ledna 2020

sp. zn.

, na jehož odůvodnění lze stěžovatelku odkázat a stručně zopakovat, že z ust. , , ve znění do 31. 12 2013, vyplývalo, že jsou-li zákonní zástupci povinni spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že posouzení otázky běžnosti úkonu spojeného se zastupováním nezletilého dítěte je předmětem zákona, jehož výklad a použití jsou svěřeny výlučně obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek jakkoliv ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých orgánů veřejné moci. I v případech, kdy jsou rodiče jako zákonní zástupci dítěte přesvědčení, že jednají v jeho zájmu, lze doporučit, aby tato otázka byla posouzena nezávislým orgánem veřejné moci. Jestliže soudy dospěly k závěru, že je třeba podání žaloby schválit opatrovnickým soudem, a tento svůj závěr, i když odlišně od přesvědčení stěžovatelky a jejích zákonných zástupců, řádně odůvodnily, jde o závěr ústavně nezávislých orgánů veřejné moci. Zastavení řízení z toho důvodu, že stěžovatelka nezískala k podání žaloby souhlas opatrovnického soudu, je s tímto závěrem v souladu.

5. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu