Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1674/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavních stížnostech stěžovatelek 1. Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494, příspěvková organizace, sídlem J. E. Purkyně 494, Uherské Hradiště, zastoupené JUDr. Vítem Buršou, advokátem, sídlem Růžová 1254, Uherské Hradiště, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. února 2019 č. j. -362, a 2. Evy Novákové, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, sídlem Veselská 710, Uherský Ostroh, proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. února 2019 č. j. -362, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení shora uvedených výroků napadeného soudního rozhodnutí.

2. Ústavní stížnost 1. stěžovatelky byla vedena u Ústavního soudu pod

sp. zn.

a ústavní stížnost 2. stěžovatelky byla vedena u Ústavního soudu pod

sp. zn.

. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 č. j.

-17

bylo rozhodnuto, že ústavní stížnosti se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod

sp. zn.

.

3. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto o odvolání 2. stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 6. 2018 č. j. -330 tak, že se tento rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I potvrzuje (výrok I). Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II mění tak, že 2. stěžovatelka je povinna nahradit 1. stěžovatelce náklady řízení ve výši 20 799,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. stěžovatelky (výrok II). Druhá stěžovatelka je povinna nahradit 1. stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 27 857,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. stěžovatelky (výrok III).

4. Soudce zpravodaj podle zaslal ústavní stížnosti k vyjádření stěžovatelům navzájem a též účastníku řízení, a připojil si spis vedený okresním soudem pod sp. zn. .

5. Krajský soud Ústavnímu soudu mj. sdělil, že druhá stěžovatelka podala dne 3. 6. 2019 proti napadenému rozsudku dovolání a toto dovolání k výzvě Ústavnímu soudu doložil.

6. Ústavní soud mj. i v návaznosti na tuto skutečnost nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a 2 ), přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustné návrhy podle .

7. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, dle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011

sp. zn.

či ze dne 10. 2. 2011

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se mohou stěžovatelé domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s y) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, aniž by proto byl nějaký důvod.

8. Nebude-li 2. stěžovatelka v dovolacím řízení úspěšná, nic jí nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky dovolacího řízení, i kdyby bylo její dovolání odmítnuto jako nepřípustné pro nesplnění podmínek , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stejné závěry pak platí též pro 1. stěžovatelku. Bylo-li by namítáno, že jim v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozhodnutí, Ústavní soud připomíná, že podle platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost (i) proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Odmítnutí stávajících ústavních stížností stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť pokud by nedošlo ke zrušení napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem, budou moci zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i dovolací řízení. Ústavní soud pak není oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost každého ze stěžovatelů proti rozhodnutím soudů nižšího stupně pro opožděnost (shledal-li by Nejvyšší soud dovolání nepřípustným ze zákona), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti. Konstatuje-li nyní Ústavní soud, že ústavní stížnosti jsou předčasné, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnosti jsou zase opožděné. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj