Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3491/19

Ústavní soud rozhodl soudem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Stráž pod Ralskem, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018 č. j. -1560 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. října 2017 č. j. -1498, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 10. 2019 a doplněnou podáním ze dne 22. 1. 2020 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená , a d.

2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným zločinem loupeže podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), přečinem nedovoleného ozbrojování podle téhož zákona, přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle téhož zákona a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle téhož zákona. Za uvedené trestné činy byl podle a tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) téhož zákona uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu. Naproti tomu byl stěžovatel podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zproštěn obžaloby, která jej vinila ze spáchání dílčího útoku pokračujícího zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

3. Odvolání stěžovatele a odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch stěžovatele do sprošťujícího výroku Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl.

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Uvedené znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva, nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná a příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit [srov. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. y).

7. V posuzovaném případě, jak Ústavní soud ověřil dotazem u okresního soudu, stěžovatel nepodal proti napadenému usnesení krajského soudu dovolání. Nic takového ostatně v ústavní stížnosti ani netvrdí. Požádal pouze o povolení obnovy řízení, přičemž byl jeho návrh usnesením okresního soudu ze dne 21. 6. 2018 č. j. -1672 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 12. 9. 2018 č. j. -1711 zamítnut.

8. Ústavní soud zdůrazňuje, že podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti proti odsuzujícím rozhodnutím je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (viz § 265a tr. řádu). Otázkou (ne)přípustnosti ústavní stížnosti v trestních věcech v souvislosti s podáním dovolání se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb., ST 38/72 SbNU 599). Z uvedeného stanoviska vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné, a to i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že "každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání". Účelem dovolání je totiž vedle sjednocování judikatury i ochrana práv, zejména práv základních, a po Nejvyšším soudu lze požadovat, aby cestou interpretace ustanovení trestního řádu o dovolání zajistil naplnění obou zmíněných účelů dovolání. Naopak příliš restriktivní výklad ustanovení o důvodnosti dovolání je ústavně neudržitelný.

9. Stěžovatel tedy byl povinen před podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věci samé vyčerpat dovolání coby mimořádný opravný prostředek, který byl v jeho věci přípustný. Tuto podmínku přípustnosti ústavní stížnosti však nesplnil (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2016

sp. zn.

, ze dne 23. 3. 2016

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2018

sp. zn.

a další, vydaná v obdobných věcech a dostupná na http://nalus.usoud.cz).

10. Ústavní soud se tedy nemohl zabývat meritem věci a musel ústavní stížnost podle odmítnout jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2020

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj