Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 94/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Josefa Zimy, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -26 ze dne 11. listopadu 2019 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -63 ze dne 22. března 2018, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Vrchlického 2627/46, jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Vysočina, Územního odboru Jihlava, Dopravního inspektorátu Jihlava (dále jen "správní orgán I. stupně") č. j. KRPJ-36854/ČJ-2015-160706 ze dne 26. 5. 2016 bylo potvrzeno původní rozhodnutí o uložení blokové pokuty ve výši 1 000 Kč stěžovateli č. j. KRPJ-9267/PŘ-2011-160706 ze dne 14. 2. 2011, a to poté, co správní orgán I. stupně povolil obnovu řízení o předmětném přestupku. V původním řízení byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku, kterého se dopustil porušením , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, tím, že dne 14. 2. 2011 v 09:05 hod na pozemní komunikaci v obci Rančířov překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci (50 km/h) o 16 km/h.

2. Stěžovatelovo odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 5. 2016 vedlejší účastnice zamítla a rozhodnutí potvrdila rozhodnutím č. j. KRPJ-36854-51/ČJ-2015-1600DP ze dne 26. 7. 2016.

3. Proti rozhodnutí vedlejší účastnice stěžovatel následně brojil správní žalobou, kterou však Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud dospěl k závěru, že řidičem motorového vozidla byl v době zastavení policisty stěžovatel, který předložil k ověření totožnosti svůj občanský a řidičský průkaz. Podle názoru krajského soudu nebyla prokázána žalobní námitka stěžovatele, že přestupek nemohl spáchat, neboť v den, kdy k němu došlo, se nacházel jinde, a že osoba jemu blízká předložila při kontrole omylem jeho doklady, a tak došlo k záměně identity. Krajský soud k předmětnému závěru dospěl mimo jiné proto, že zhodnotil výpověď svědka svědčící ve prospěch stěžovatele jako nevěrohodnou. Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodnou.

4. Ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí správních soudů a navrhuje jejich zrušení; spatřuje v napadených rozhodnutích porušení svého práva na spravedlivý proces garantované v d (dále jen "") a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Podle stěžovatele jsou závěry správních soudů stran nevěrohodnosti výpovědi svědka Ladislava Hospodky a ohledně tvrzení, že stěžovatel zanechal ve vozidle pouze svůj občanský průkaz, v rozporu s výše zmíněným základním právem. Stěžovatel má dále za to, že skutkové závěry plynoucí z knihy jízd k předmětnému vozu a z výslechu svědka Ladislava Hospodky zakládají pochybnosti, na základě kterých by o vině stěžovatele mělo být rozhodnuto v jeho prospěch.

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

6. Úkolem Ústavního soudu je přezkoumávat rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud tedy neplní funkci instančního přezkumu rozhodnutí obecných soudů [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)].

7. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že důvod pro jeho zásah do činnosti správních soudů dán není. Správní soudy srozumitelně a logicky odůvodnily své rozhodnutí a pečlivě se vypořádaly s námitkami stěžovatele. Ústavní stížností stěžovatel brojí pouze proti hodnocení jednotlivých důkazů a nepředkládá žádnou relevantní ústavně právní argumentaci, byť formálně namítá porušení jeho práva na spravedlivý proces.

8. K námitkám stěžovatele lze toliko uvést, že hodnocení jednotlivých důkazů je zcela v kompetenci správních orgánů a správních soudů, neboť zásada volného hodnocení důkazů se uplatní rovněž ve správním řízení nebo ve správním soudnictví. Dospěl-li krajský soud při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka Ladislava Hospodky k závěru o jeho pravděpodobné nestrannosti s ohledem na to, že je "podle dostupných informací blízký přítel žalobce" (viz str. 13 napadeného rozsudku krajského soudu), nelze uvedený závěr považovat za extrémní pochybení. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti sám tvrdí, z úředního záznamu o podání vysvětlení předmětného svědka ze dne 22. 7. 2015 vyplývá, že svědek se stěžovatelem v minulosti spolupracoval; zároveň mu však podle jeho vlastního vysvětlení byl ochoten půjčit auto své sestry. Závěr soudu ohledně jeho pravděpodobné nestrannosti se tak nejeví jako svévolný, v rozporu s pravidly logického myšlení, přírodními zákony ani zkušenostními poznatky.

9. K námitce stěžovatele, že z jím podaného vysvětlení neplyne, že by tvrdil, že ve vozidle zapomněl pouze občanský průkaz, nýbrž měl na mysli i řidičský průkaz, lze pouze uvést, že krajský soud hodnotil pravděpodobnost tvrzení stěžovatele o záměně jeho identity na základě tvrzení stěžovatele v podnětu pro přezkum, ve kterém uvedl, že ve vozidle zanechal pouze občanský průkaz, nikoliv průkaz řidičský. Podobně pak přesvědčivost stěžovatelových tvrzení posoudil i s ohledem na pravděpodobnost, že by si údajný jiný přestupce nevšiml, že v policisty vypsaném pokutovém bloku je na místě přestupce identifikována jiná osoba (viz str. 13 napadeného rozsudku krajského soudu). Také v tomto případě tak hodnocení krajského soudu naplňuje ústavněprávní požadavky.

10. Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí jsou pečlivě a přiléhavě odůvodněna, Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou projevem svévole či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, a to i s ohledem na bagatelní charakter přestupku a pokuty stěžovateli uložené, a nemohou zasáhnout do stěžovatelových základních práv (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 8. 2018, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

11. Jelikož napadenými rozsudky správních soudů stěžovatelova ústavně zaručená práva porušena nebyla, odmítl Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu