Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1803/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Petra Gažka, Antonína Juříčka, Jana Sojky, Jiřího Svobody, Viktora Svobody, Davida Bařtipána, Tomáše Bednaříka, Radka Bláhy, Jana Boumy, Davida Čecháka, Miloše Černého, Miroslava Černého, Julia Čerňáka, Josefa Čerycha, Jana Elsnice, Evžena Gayera, Tomáše Halámka, Miroslava Hesse, Bc. Michala Hégra, Miroslava Holcmana, Dimitra Ivanova, Jiřího Kadlece, Zdeňka Kasmana, Lukáše Kopřivy, Jiřího Kováře, Ladislava Krůty, Josefa Kusala, Bronislava Mastného, Tomáše Matějky, Zdeňka Matějky, Jaroslava Mikeše, Jiřího Mladého, Romana Moučky, Jiřího Opata, Čeňka Pecánka, Ladislava Peterky, Ivo Pezlara, Jiřího Pivka, Pavla Pochmana, Zbyňka Pochmana, Miroslavy Pochmanové, Tomáše Pokorného, Milana Prepletaného, Michala Procházky, Martina Rasochy, Zdeňka Ráce, Luďka Riedla, Radka Rouska, Petra Schierla, Lubomíra Siváka, Jana Svobody, Milana Svobody, Petra Šindlera, Petra Šindlera, Jiřího Šmirouse, Josefa Šťastného, Petra Štěpána, Zdeňka Švandrlíka, Davida Švátory, Petera Švolíka, Miroslava Trešla, Josefa Vacha, Zdeňka Vaice, Ladislava Vašmucia, Alexandera Végha, Josefa Vlka, Radka Vrtílka, Bohuslava Wachtla, Jiřího Zaspala, Mária Zábranského, zastoupených Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Rooseveltova 16, Plzeň, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019 č. j. -170, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhli zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť mají za to, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva podle d.

Krajský soud v Praze napadeným usnesením řízení o správní žalobě stěžovatelů proti rozhodnutí žalovaného Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky (dále jen "žalovaný") ze dne 29. 8. 2018 č. j. VS-76868-6/ČJ-2018-80000L-PK zastavil (výrok I.), dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit každému ze stěžovatelů na náhradě nákladů řízení částku 1 267,59 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Zdeňka Honzíka (výrok II.) a že každému ze stěžovatelů se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.). Soud řízení zastavil podle ve spojení s V případě výroku II. poukázal s odkazem na větu druhou na to, že stěžovatelům vzniklo právo na náhradu nákladů řízení právě z důvodu zastavení řízení, a to pro jejich uspokojení po podání správní žaloby. Soud zdůraznil, že stěžovatele předem upozornil, že jejich návrh ze dne 8. 3. 2019, týkající se náhrady odměny za dva úkony právní služby ve smyslu a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen " "), je nepřiměřený, a to především kvůli nízké časové i odborné náročnosti společně prováděných úkonů právní služby. Přistoupil proto na základě ke snížení výše odměny. Současně konstatoval, že stěžovatelé v podání ze dne 24. 3. 2019, jímž reagovali na toto poučení soudu, neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, které by vystihovaly odbornou, časovou či finanční náročnost provedení jednotlivých úkonů právní služby a poukazovali pouze na způsob výkonu zastoupení.

Stěžovatelé v prvé řadě shrnuli věcnou a procesní stránku souzené věci, poukázali na ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, jakož i na dotčený obsah a odůvodnění napadeného usnesení Domnívají se, že soud napadeným usnesením narušuje předvídatelnost soudních rozhodnutí, rozhoduje v rozporu s ustálenou soudní praxí a fakticky je trestá za úspěšnost ve sporu. Stěžovatelé konečně uvedli, že napadená část rozhodnutí je v zásadním rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť soud nepoužil , podle něhož může z důvodů zvláštního zřetele hodných výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadené části rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud konstatuje, že těžiště předložené ústavní stížnosti tvoří polemika stěžovatelů s napadenou výrokovou částí a s jejím odůvodněním v usnesení Krajského soudu v Praze, jež se týká nákladů řízení.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení je výhradně doménou civilních/správních soudů. Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

, ,

,

a další). Ústavní soud tak dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před ostatními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně.

Ústavní soud konstatuje, že v postupu a rozhodnutí správního soudu neshledal nic, co by odporovalo v judikatuře uváděným východiskům, jelikož odůvodnění napadeného rozhodnutí jeho úvahy dostatečně jasně a přesvědčivě vysvětluje. Namítají-li stěžovatelé, že krajský soud dotčenou část odůvodnění dostatečně neodůvodnil, ba dokonce, že nepoužil ustanovení , podle Ústavního soudu odůvodnění jeho rozhodnutí svědčí o opaku. Krajský soud v příslušné části odůvodnění konkrétně uvedl a odkázal na použití , zdůraznil, že stěžovatele předem upozornil na to, že výše odměny za úkony právní služby je nepřiměřená a současně uvedl důvody pro její snížení.

Ústavní soud tak žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů neshledal. Připomíná, že postup v soudním správním řízení (včetně rozhodování o nákladech řízení), zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým soudům.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu