Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2975/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimíčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem Na Hradbách 119/3, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, 2. oddělení obecné kriminality, ze dne 9. 5. 2019 č. j. KRPT-228271-118/TČ-2018-070372 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 6. 2019 č. j. -21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle 36 odst. 1d (dále jen "") a právo na ochranu vlastnictví podle y. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, 2. oddělení obecné kriminality (dále jen "Policie ČR") a Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud").

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že napadeným usnesením Policie ČR ze dne 9. 5. 2019 došlo v souladu s ustanovením § 79a odst. 1 trestního řádu k zajištění finanční hotovosti stěžovatele (celkem přibližně 170 000 Kč; bližší specifikace viz výrok napadeného usnesení), a to po předchozím souhlasu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 9. 5. 2019 pod sp. zn. 1 ZT-98/2019, ve věci zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení , odst. 2 písm. c) , neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že finanční prostředky stěžovatele jsou výnosem z trestné činnosti.

3. Proti usnesení Policie ČR podal stěžovatel (spolu s další obviněnou L. R., nyní D.) stížnost, která byla napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné zamítnuta. Soud konstatoval, že oba obvinění jsou stíháni pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 2 písm. c) , přičemž této činnosti se měli dopouštět ve značném rozsahu. Dále uvedl, že sám stěžovatel připustil, že (přinejmenším) část zajištěné finanční hotovosti (jde o společné finanční prostředky stěžovatele a L. R., nyní D.) pocházela z prodeje marihuany. Na závěr dodal, že stěžovatel ani druhá obviněná nemají pravidelný legální zdroj příjmů, jsou evidováni jako uchazeči o zaměstnání.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti postupu Policie ČR, která podle něj bezdůvodně přistoupila k zajištění jeho finančních prostředků, jejichž původ dostatečně - minimálně do výše 50 000 Kč - prokázal (dar od matky, práce z brigád aj). Ústavněprávní argumentace stěžovatele se zúžila pouze na tvrzení, že Policie ČR a okresní soud zcela zřejmě nerespektovali kogentní normy, což zakládá porušení základních práv a svobod stěžovatele.

5. Ústavní soud nejprve musí připomenout své dlouhodobě prezentované závěry, že přípustnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud má pravomoc napravovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 11. 2018). V rámci zásady subsidiarity uplatňované na jakoukoli realizaci postupu Ústavního soudu při posuzování individuálních ústavních stížností, je nutno uvést, že jsou to především orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost použití zajišťovacích nástrojů, neboť mají znalosti skutkových okolností a jsou schopny lépe posoudit vhodnost a potřebnost konkrétního zajištění (viz i shora citovaný nález

sp. zn.

, bod 51).

6. Při přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů, v důsledku čehož je znemožněno či citelně omezeno dispoziční právo takto dotčeného subjektu, Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na takováto rozhodnutí kladeny z pohledu ústavněprávního: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (y), musí být vydáno příslušným orgánem ( a y) a nemůže být projevem svévole (y a a 3y), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 10. 2003). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku obviněného za protiústavní zásah do jeho vlastnických práv (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 11. 2003,

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2004 či

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2019).

7. Žádná výše uvedená pochybení v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje spíše pokračující polemiku se závěry, učiněnými ve věci Policií ČR a obecným soudem, vedenou v rovině práva podústavního. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že okresní soud se celou věcí řádně zabýval, rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Z pohledu Ústavního soudu nezbývá než uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou z ústavního hlediska plně akceptovatelná.

8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu