Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4050/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti S. C., zastoupeného Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 6, 120 00 Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. -678 ze dne 22. 10. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Okresní soud v Příbrami dle § 206 odst. 3 trestního řádu nepřipustil stěžovatele jako poškozeného k hlavnímu líčení v trestní věci vedené u něj pod sp. zn. .

Proti tomuto rozhodnutí brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 2. 4. 2019 a uvedl, že soud může takto vyloučit osobu uplatňující práva poškozeného jen tehdy, jestliže mu takové právo (postavení) zřejmě (zjevně) nepřísluší. V pochybnostech je třeba takovou osobu k hlavnímu líčení připustit. Stěžovatel konkrétně namítl, že hodnota obchodního podílu společnosti se v obecné rovině odvíjí od hospodářských výsledků společnosti a jejího majetku. Odtud pak dle jeho názoru plyne, že mu mohla v důsledku trestného činu obžalovaného vzniknout škoda spočívající ve snížení hodnoty obchodních podílů společníků. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Předmětné trestní řízení bylo a je vedeno pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry dle , odst. 4 písm. d) , jehož se měl dopustit jeden ze společníků blíže určené obchodní společnosti s ručením omezeným. Z hlediska vymezení okruhu poškozených trestným činem zpronevěry se judikatura ustálila na závěru, že společníka nelze ztotožňovat se společností s ručením omezeným jako právnickou osobu coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva rozdílné subjekty. Za závazky kapitálových obchodních společností společníci neručí, resp. ručí jen omezeně, a mimo jiné i proto nemohou být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, avšak sami se naopak mohou dopustit vůči společnosti zpronevěry (popř. jiných trestných činů majetkového či hospodářského charakteru), a to dokonce i tehdy, když jsou jedinými společníky kapitálové obchodní společnosti (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 26. 8. 2009, uveřejněné pod č. 41/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Ústavní soud tuto již nyní ustálenou judikaturu (z pozdějších rozhodnutí Nejvyššího soudu viz např. usnesení sp. zn. ze dne 18. 2. 2015 aj.) ve své rozhodovací praxi jako ústavně konformní aproboval (srov. např. bod 24 usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 8. 2018). Z toho důvodu také odmítá ústavní stížnosti společníků, nacházejících se ve stejné situaci, směřující proti rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, která je z uplatnění práv poškozených vylučují (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2019). V podrobnostech (včetně bližších důvodů pro oddělení majetku kapitálové obchodní společnosti a majetku jejích společníků) lze na všechna zde citovaná rozhodnutí zcela odkázat.

Okresní soud v Příbrami tedy nepochybil, pakliže stěžovatele jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipustil, neboť stěžovateli s ohledem na shora uvedené takové postavení vskutku zjevně nepřísluší. Okresní soud tak ale měl správně učinit jen s přihlédnutím k této objektivní právní překážce, a nikoli z toho důvodu, že stěžovatel v době spáchání skutku ještě nebyl společníkem předmětné obchodní společnosti.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu