Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4171/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., zastoupeného Mgr. Jiřím Filípkem, advokátem se sídlem v Mostě, Čsl. armády 2112, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -122 ze dne 9. října 2019, Městského soudu v Praze č. j. -40 ze dne 13. srpna 2018 a Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -32 ze dne 12. července 2018, a dále o návrhu na zrušení článku V, bodu 6., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost i návrh k ní připojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "soud prvního stupně") zastavil řízení o návrhu stěžovatele pro nezaplacení soudního poplatku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") zamítl návrh stěžovatele na přerušení řízení, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud zamítl dovolání jako nepřípustné a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), především obsáhle popisuje svá předchozí řízení před obecnými soudy i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (stížnost č. 10092/13 ze dne 8. 2. 2018), z něhož dovodil, že nápravy lze dosáhnout vnitrostátním prostředkem, jímž je "jedno řízení" jako celek, zahájené prvním podáním, a ukončené až rozhodnutím Ústavního soudu. Byl-li mu soudní poplatek vyměřen na základě změny zákona vydané sice před podáním návrhu k soudu, ale až poté, co se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo"), nemůže taková změna ovlivnit již "probíhající" řízení. Považují-li obecné soudy podání žaloby za zahájení samostatného řízení, jde o procesní formalismus zasahující do jeho práv na přístup k soudu a na účinné prostředky nápravy; tím obecné soudy porušily jeho práva zakotvená v d (dále jen "") a v , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Proto stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil článek V, bod 6, a zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů.

3. Svůj návrh na náhradu škody způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení uplatnil stěžovatel u ministerstva dne 26. dubna 2017; dne 15. září 2017 byl s účinností od 30. září 2017 vydán , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jež nově v zákoně č. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, stanovil poplatkovou povinnost i pro řízení o návrhu stěžovatele (nyní položka 8a sazebníku poplatků). Dne 27. října 2017 podal stěžovatel k soudu prvního stupně žalobu; řízení bylo poté zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

4. Z napadených (a řádně odůvodněných) rozhodnutí se podává, že soud prvního stupně usnesením č. j. -22 ze dne 22. února 2018, ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. j. -29 ze dne 22. května 2018, zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků, vyzval jej k jejich úhradě, a poté, co tak stěžovatel ve stanovené lhůtě neučinil, soud prvního stupně řízení zastavil. Opravnému prostředku stěžovatele založenému na přesvědčení, že je aktem "protiústavního terorismu státu" odvolací soud nevyhověl a napadené usnesení potvrdil; Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné.

5. Podle y (obdobně y) je možné státní moc uplatňovat zákonným způsobem jen v případech a v mezích stanovených zákonem. Soudní poplatek je fiskálním příjmem státního rozpočtu a soudu nepřísluší, není-li účastník řízení ze zákonných důvodů osvobozen od jeho placení, aby pokračoval v řízení, nesplnil-li svou zákonnou povinnost. Stěžovatelova interpretace pojmu účinný opravný prostředek neobstojí; každé jednotlivé rozhodnutí kteréhokoliv orgánu veřejné moci ukončuje řízení, neuplatní-li účastník řízení příslušné opravné prostředky. Charakter a účel jednotlivých opravných prostředků, nástrojů kontroly správnosti postupu (jiného) orgánu veřejné moci v předchozím řízení, je odlišný stejně jako předpoklady jeho užití. Způsob, jakým stěžovatel vnímá jednotlivé procesní nástroje, nezakládá protiprávnost postupu obecných soudů a jejich rozhodnutí nejsou způsobilá zasáhnout tvrzená práva stěžovatele zaručená vě a Úmluvě.

6. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

7. Podle ve spojení s může být spolu s ústavní stížnosti podán i návrh na zrušení (části) právního předpisu, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Osud takového návrhu sdílí osud ústavní stížnosti; je-li ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, nemůže Ústavní soud projednat ani návrh na zrušení právního předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu