Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 56/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti L. R., toho času ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, zastoupeného Katarínou Kaškovou, advokátkou se sídlem Dobrovského 554/10, 170 00 Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -39 ze dne 31. 10. 2019 a usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. -29 ze dne 4. 10. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a 5, a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud Praha-východ na návrh státní zástupkyně rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu a zároveň zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, a nevyhověl tak ani stěžovatelem navrženým alternativním opatřením nahrazujícím vazbu (písemný slib, dohled probačního úředníka, záruka důvěryhodné osoby). Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Praze vpředu uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že napadená usnesení soudů obsahují pouze povšechné a obecné odůvodnění. Stěžovatel je přesvědčen, že ani jeden z vazebních důvodů není v jeho případě dán. Dle jeho názoru bylo prokázáno, že s ohledem na zdravotní a psychické problémy, kterými trpí v důsledku dlouhodobé závislosti na pervitinu, má v případě svého propuštění na svobodu zájem léčit se v Psychiatrické nemocnici Bohnice, která mu již potvrdila možný termín nástupu. Není proto namístě závěr soudů o důvodné obavě z toho, že uprchne nebo se bude skrývat. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Soudy v napadených rozhodnutích dostatečně vyložily, v čem spatřují trvání vazebních důvodů u vazby útěkové a předstižné. Okresní soud konkrétně poukázal na to, že stěžovatel s orgány činnými v přípravném řízení dlouhodobě nespolupracoval, nepřebíral si poštovní zásilky, které mu byly zasílány na adresu, kterou uvedl jako adresu pro účely doručování, a nedostavoval se k úkonům trestního řízení, přestože o jejich konání byl řádně a včas vyrozuměn. Okresní soud v té souvislosti připomněl i to, že stěžovatel byl opakovaně, a to jak osobně, tak i prostřednictvím své přítelkyně telefonicky upozorňován ze strany vyšetřovatelky, aby se k úkonům dostavil, že za těchto okolností mu nebude hrozit vzetí do vazby, nicméně i přesto stěžovatel na tyto výzvy nereagoval a s policií nespolupracoval. Dále okresní soud zdůraznil, že stěžovatel je v dané věci ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 8 až 12 let. Nadto stěžovatel dle okresního soudu pokračoval v trestné činnosti i poté, co proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, v němž již byl vyslechnut, a proto proti němu bylo zahájeno další trestní stíhání pro obdobný skutek. Dle názoru Ústavního soudu jsou tyto vzájemně propojené důvody dostatečně konkrétní a plyne z nich reálná obava z uprchnutí stěžovatele a jeho případného skrývání, jakož i z možného opakování trestné činnosti. Odůvodnění vazby předstižné i útěkové proto nejen v ústavní rovině zcela obstojí. Okresní soud se též vypořádal s tvrzeními stěžovatele o léčbě drogové závislosti a uvedl rozumné důvody, pro které jeho dobrovolný pobyt v léčebně neskýtá dostatečnou záruku. Stejně tak se neopomněl vyjádřit k nabízeným alternativním opatřením, která právě v důsledku nahromadění výše uvedených okolností dosavadního průběhu trestního řízení a chování samotného stěžovatele nepřijal. Ve stejném duchu se nese i odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu. V podrobnostech lze na přiléhavé závěry soudů zcela odkázat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu