Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4026/19

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Mečislava Trončinského, zastoupeného Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem V Nových domcích 13, Praha 10, proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2019 č. j. -503 a návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím krajského soudu a usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2019 č. j. -476 (správně patrně rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2018 č. j. -460, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. 12. 2018 č. j. -476), byl porušen d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel navrhuje zrušení usnesení (správně rozsudku) Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2019 č. j. -503; vydání rozhodnutí, aby Okresní soud v Ústí nad Labem byl povinen vypořádat se s žádostí stěžovatele o využití moderačního práva podle vyhl. č. , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen "vyhl. č. ") soudem, svůj postup řádně odůvodnit a doplnit rozsudek v tomto rozsahu; a vydání rozhodnutí, kterým se stěžovateli přiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí výhrady proti rozhodnutím soudů, které v plném rozsahu nevyhověly jeho žalobě o náhrady škody na zdraví. Zejména namítá, že soudy řádně neodůvodnily svůj postup ve věci žádosti stěžovatele o využití moderačního práva podle vyhl. č. a nesprávně rozhodly o náhradě nákladů řízení.

Ústavní soud podanou ústavní stížnost posuzoval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

V projednávané věci je tak v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání. Účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se může domáhat jejich ochrany ústavní stížností pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle ustanovení

Stěžovatel nevyužil všechny prostředky k ochraně svého práva a proti napadenému rozhodnutí krajského soudu dovolání nepodal, ačkoliv byl o této možnosti řádně poučen. Za dané situace ani nelze samostatně posoudit námitky směřujícímu proti nákladovému výroku odvolacího soudu, neboť rozhodnutí o nákladech řízení závisí na konečném rozhodnutí ve věci vydaném ve smyslu ust. , 4 a , kterého však v dané věci nebylo dosaženo.

Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle ustanovení . Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nerozhodoval o úhradě nákladů řízení před Ústavním soudem podle ust. a .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj