Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 107/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti D. V., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2019 č. j. -190, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. dubna 2019 č. j. -156 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 1. 2019 č. j. -136, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 1. 2020, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 1. 2019 č. j. -136 byl stěžovatel uznán vinným, že

- v okrese Jablonec nad Nisou dne 21. 12. 2017 kolem 8:15 hodin na náměstí T. G. Masaryka na autobusové zastávce fyzicky napadl poškozeného T. M., který do zadní pravé části vozidla značky Škoda Octavia nakládal bedny od cukrářských výrobků, tak, že přesně nezjištěným způsobem udeřil poškozeného do hlavy, až se poškozený uhodil obličejem o vozidlo, a když se otočil, aby zjistil, kdo ho fyzicky napadl, stěžovatel ho několikrát udeřil pěstí do obličeje a horní části těla, poté stěžovatel vytrhl poškozenému klíče od vozidla z ruky, čímž mu zlomil ukazováček levé ruky a klíče hodil na druhou stranu ulice, poté obžalovaný ukopl pravé zpětné zrcátko vozidla a snažil se vylomit pravé zadní dveře u vozidla, a stěžovatel slyšel zvonit mobilní telefon poškozeného, který ležel na předním sedadle spolujezdce, který vzal a hodil s ním o zem, až se rozbil, čímž způsobil poškozenému zlomeninu báze distálního článku II. prstu levé ruky, pro kterou se poškozený léčil po dobu 3 týdnů, tržně zhmožděnou ránu v levém obočí, otok a hematom dolní očnice vlevo a poranění krční páteře, pro které trpěl bolestí, a proto mu byl na krk přiložen límec na dobu 5 dnů, a na vozidle způsobil poškozením škodu v celkové výši 3 150 Kč a poškozením mobilního telefonu škodu ve výši 6 000 Kč, [dále jen "jednání 1)"]

- v okrese Jablonec nad Nisou ve Smržovce v přesně nezjištěný den měsíce dubna 2017 převzal od poškozeného T. M., jednatele společnosti X, nákladní motorové vozidlo značky Peugeot Partner k opravě, která podle dohody měla trvat 2 dny, avšak k 22. 2. 2018 stěžovatel vozidlo úmyslně nevrátil, čímž uvedené společnosti způsobil škodu v hodnotě nejméně 10 000 Kč, [dále jen "jednání 2)"]

tedy jednáním 1) jinému úmyslně ublížil na zdraví, dopustil se na místě veřejnosti přístupném výtržnosti zejména tím, že napadl, a poškodil cizí věc, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, a jednáním 2) si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čímž spáchal jednáním 1) přečin ublížení na zdraví podle , přečin výtržnictví podle a přečin poškození cizí věci podle . Za tato jednání byl podle za použití odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce deset měsíců, jehož výkon byl podle podmíněně odložen na zkušební dobu v délce osmnáct měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost uhradit poškozenému T. M. škodu ve výši 6 000 Kč a společnosti X částku ve výši 3 150 Kč. Posledně uvedená poškozená byla se zbytkem svého nároku odkázána podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 4. 2019 č. j. -156 bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku. Jeho dovolání pak Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2019 č. j. -190, neboť neshledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

III.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel hodnotí odůvodnění napadených rozhodnutí jako povšechná a obecná. Má za to, že neobstojí z hlediska požadavku řádného a vyčerpávajícího odůvodnění. Okresní soud založil své závěry na svědeckých výpovědích poškozeného, jeho manželky a svědka K. G., které v podstatě doslovně převzal z protokolu o hlavním líčení. Při hodnocení provedených důkazů se však již nijak nevypořádal s obhajobou stěžovatele, který odmítl svou vinu i motiv ke spáchání trestného činu. Na místě činu nebyl přítomen a stejně tak u něj nezůstalo předmětné vozidlo. Pochybení se okresní soud dopustil i tím, že se nedostatečně vypořádal s nesouladem mezi obsahem proti sobě stojících důkazních prostředků. Nevysvětlil, z jakého důvodu považoval za věrohodnou některou z výpovědí, respektive z jakých důvodů neuvěřil obhajobě stěžovatele, jež se týkala obou skutků. Nedostatečně odůvodněné jsou i závěry ohledně nároku poškozených na náhradu škody, či hodnocení subjektivní stránky trestného činu. Nedostatky odůvodnění mají za následek extrémní rozpor skutkových zjištění, hodnocení důkazů a právních závěrů učiněných okresním soudem. Nebylo respektováno pravidlo, podle něhož je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

V.

Vlastní posouzení

6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y (dále jen " "), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

8. Stěžovatel stručně řečeno namítá, že v jeho věci nebyly respektovány zásady trestního řízení vztahující se k hodnocení důkazů a požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí. V tomto ohledu rozporuje závěr obecných soudů o své vině, jakož i o povinnosti zaplatit poškozeným škodu ve stanovené výši. Své námitky směřuje zejména vůči rozsudku okresního soudu.

9. Ústavní soud má nicméně za to, že s veškerými námitkami stěžovatele se již řádně vypořádal krajský soud, který podrobně vysvětlil, na základě jakých důkazů a úvah učinil svá skutková zjištění, včetně zjištění týkajících se výše škody. Tyto důkazy nebyly hodnoceny osamoceně, nýbrž ve vzájemné souvislosti, a byla posuzována i věrohodnost jednotlivých svědeckých výpovědí. Není úlohou Ústavního soudu přehodnocovat skutková zjištění a právní závěry obecných soudů, jestliže tyto obstojí z hlediska záruk spravedlivého procesu. Napadená rozhodnutí jsou v souladu s § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu a jejich odůvodnění splňují požadavky plynoucí z § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 trestního řádu. Mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými závěry není dán extrémní rozpor, ani jiné kvalifikované pochybení. To platí i pro vztah mezi skutkovými zjištěními a navazujícími právními závěry. V podrobnostech tak lze plně odkázat zejména na odůvodnění usnesení krajského soudu, jehož podstatné části jsou stěžovateli známy a na tomto místě je není třeba podrobně rekapitulovat. Napadenými rozhodnutími nebylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle y, ani jiné jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

10. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2020

Ludvík David v. r.

předseda senátu