Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 829/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MONETA Auto, s.r.o., Vyskočilova 1422/1b, Praha 4, zastoupené Mgr. Romanem Vojtou, LL.M., advokátem se sídlem Křížovnické náměstí 193/2, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018, č. j. -94, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2017, č. j. -194, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 8. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Inspektorát Královéhradeckého a Pardubického kraje uložil stěžovatelce svým rozhodnutím ze dne 31. 7. 2015, č. j. 27/0945/15/R/P, pokutu ve výši 5.000.000 Kč za spáchání správního deliktu podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen "zákon o spotřebitelském úvěru") účinného od 25. 2. 2013 a správního deliktu dle téhož zákona účinného od 25. 2. 2013. Česká obchodní inspekce svým rozhodnutím ze dne 14. 7. 2016, č. j. 125284/15/O100/2700/14/15/16/Hy/Št, změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že pokuta byla uložena v částce 4.000.000 Kč. Pokuta byla stěžovatelce uložena za to, že u označených smluv v právním postavení věřitele s dostatečným předstihem před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, neuvedla správnou výši roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) a správnou výši celkové částky splatné spotřebitelem.

Stěžovatelka podala proti rozhodnutí správního orgánu žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji zamítl rozsudkem ze dne 18. 8. 2017, č. j. -194. Proti uvedenému rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, která byla zamítnuta ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu.

Stěžovatelka spatřuje pochybení obecných soudů v tom, že zjevně nesprávně posoudily otázku, jakým způsobem má být do údaje o celkové částce splatné spotřebitelem a RPSN ve smlouvách o spotřebitelském úvěru započítán tzv. poplatek za uzavření smlouvy. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vysvětluje, jakým způsobem má být shora zmíněná celková částka vypočítávána a stejně tak činí i v případě RPSN. Má přitom za to, že se obecné soudy s její argumentací řádně nevypořádaly, a to navzdory tomu, že v jejím případě došlo k nepřípustné změně správní praxe a k rozporu s principem dobré víry a legitimního očekávání. Další část argumentace se věnovala uplynutí prekluzivních lhůt a absenci naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu, in dubio pro reo. Správní rozhodnutí byla podle stěžovatelky vydána bez jakéhokoliv dokazování, a aniž by jí bylo umožněno se k věci způsobem odpovídajícím závažnosti předmětné věci vyjádřit, resp. navrhnout důkazy.

Stěžovatelka je toho názoru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány , , , a d, jakož i a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Podle náhledu Ústavního soudu se stěžovatelka snaží předmětnou ústavní stížností přenést polemiku se závěry obecných soudů na ústavní rovinu, pročež není dán důvod. Samotný nesouhlas s výkladem či aplikací zákona rozhodnutí obecných soudů protiústavními nečiní. Je zjevné, že jak stěžovatelka, tak i obecné soudy, potažmo správní orgány, mají odlišný právní názor na zadávání hodnot do vzorce obsaženého v příloze 5 zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně sjednocení tohoto postupu je navýsost věcí obecných soudů. Ústavnímu soudu v této věci nenáleží role arbitra, který by stanovil, zda ve shora zmíněném vzorci pro výpočet RPSN má být na levé či pravé straně uvedena ta či ona hodnota. Ve své podstatě se jedná o technikálii. Z napadených rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že tyto se vznesenými námitkami stěžovatelky zabývaly, řádně své závěry odůvodnily a z toho důvodu je považuje Ústavní soud za zcela ústavně konformní.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu