Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 11 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (16)110519.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 3213/19
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky ŠTÁDLÍK STAVBY, s. r. o., sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3, zastoupené JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem, se sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019 -215, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a České pojišťovny, a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019 -215 bylo porušeno právo stěžovatelky na přístup k soudu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019 -215 se proto ruší. III. Náhrada nákladů zastoupení se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění
I.
1. Stěžovatelka podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2018 č. j. 20 Co 426/2017 -189. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019 -215 bylo dovolací řízení zastaveno a bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalované České pojišťovně, a. s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč.
2. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatelka podala dovolání dne 3. 5. 2018 a Obvodní soud pro Prahu 1 ji usnesením ze dne 16. 1. 2019 č. j. 30 C 267/2013 -206 vyzval, aby zaplatila soudní poplatek za dovolání, který podle položky 23 bodu 1 písm. d) sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí 14 000 Kč, a to do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen. Dle Nejvyššího soudu však bylo na soudním poplatku za dovolání zaplaceno toliko 10 000 Kč. Protože soudní poplatek za dovolání nebyl v plné výši zaplacen, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že podmínky pro vydání napadeného usnesení dány nebyly, neboť soudní poplatek zaplatila - dne 21. 1. 2019 poukázala na účet uvedený v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 částku ve výši 14 000 Kč (což dokládá výpisem z bankovního účtu), a není tak možné, aby soud evidoval od stěžovatelky v této věci pouze částečnou platbu. Namítá, že přestože soudní poplatek za dovolání uhradila ve stanovené lhůtě i ve stanovené výši, bylo jí právo využít tohoto mimořádného opravného prostředku odepřeno, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
4. K posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu, který uvedl, že "ústavní stížnost je oprávněná", jelikož soudní poplatek za dovolání byl zaplacen včas, a doplnil, že v procesním spisu nebyl založen příslušný doklad o zaplacení soudního poplatku z dovolání. Žalovaná Česká pojišťovna, a. s., se k výzvě Ústavního soudu nevyjádřila.
5. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat vyjádření Nejvyššího soudu stěžovatelce k replice, a to s ohledem na obsah tohoto vyjádření, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že se ústavní stížnosti rozhodl vyhovět.
III.
6. Dle čl. 83 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústav y) a není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva ani k nápravě zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí. Na druhou stranu ovšem, může-li mít evidentní opomenutí obecného soudu důsledky pro výsledek řízení, nemůže Ústavní soud rezignovat na přezkum napadeného rozhodnutí a v této souvislosti musí zvažovat dosah čl. 4 Ústav y, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci [srov. např. nález
sp. zn. II. ÚS 566/06
ze dne 20. 2. 2007 (N 32/44 SbNU 393) nebo nález
sp. zn. II. ÚS 3170/09
ze dne 7. 10. 2010 (N 208/59 SbNU 57); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je pak Ústavní soud oprávněn zasáhnout tehdy, došlo-li v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, a posléze rozhodnutím v něm vydaným k porušení základních práv a svobod stěžovatele chráněných ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y].
7. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, zohlednil vyjádření Nejvyššího soudu, seznámil se s obsahem vyžádaného spisového materiálu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
IV.
8. Esenciální součástí práva na spravedlivý proces, a tedy i práva jednotlivce na soudní ochranu je nepochybně právo na přístup k soudu garantované jak v čl. 36 odst. 1 Listin y, tak i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Toto právo podléhá některým omezením, jež jsou vtělena do procesních předpisů v zájmu efektivity řízení; žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. K zásadně přípustným omezením patří i povinnost účastníka zaplatit soudní poplatek, blíže regulovaná zákonem [srov. nález
sp. zn. I. ÚS 1618/15
ze dne 29. 3. 2016 (N 51/80 SbNU 623)]. Usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, přitom může být způsobilé bezprostředně zapříčinit zásah do základních práv a svobod účastníka řízení [k tomu srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].
9. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, která řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se pro stěžovatele negativně promítnout do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jimiž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listin y do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený "na věcně nesprávných argumentech" [srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 290/06
ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459) či nález
sp. zn. I. ÚS 355/18
ze dne 27. 3. 2018 (N 61/88 SbNU 853)]. I v případě rozhodování o zastavení řízení zůstává zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které musí být ve shodě i s obsahem příslušného soudního spisu. Pokud soud rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ač tento poplatek zaplacen byl, je v takovém postupu třeba spatřovat porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces. O takové pochybení jde i v nyní posuzované věci.
10. Jak Ústavní soud ověřil z vyžádaného spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 267/2013 , na č. l. 222 spisu se nachází předkládací zpráva adresovaná Nejvyššímu soudu ze dne 2. 10. 2019 označená "předložení věci k rozhodnutí o dovolání", jejíž součástí je kromě jiného následující poznámka: "V předchozím předložení dovolání soudem prvního stupně byl na č. l. 207 připojen nesprávný záznam o složení soudního poplatku. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za dovolání v plné výši dne 21. 1. 2019, tedy řádně a včas. I v předkládací zprávě Nejvyššímu soudu bylo uvedeno, že soudní poplatek byl zaplacen v plné výši (č. l. 212). Administrativní chybou tedy došlo k zastavení dovolacího řízení, přestože byl soudní poplatek uhrazen v plné výši." Tato předkládací zpráva obsahuje také informaci, že soudní poplatek z dovolání byl zaplacen ve výši 14 000 Kč s odkazem na č. l. 221 spisu, na kterém lze nalézt záznam o složení částky 14 000 Kč.
11. Ústavní soud konstatuje, že ze spisového materiálu a z vyjádření Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek k výzvě soudu v soudem stanovené lhůtě a ve stanovené výši. Nejvyšší soud přistoupil k zastavení řízení o dovolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku, aniž spolehlivě prověřil rozpor mezi informací o zaplacení soudního poplatku v původní předkládací zprávě (č. l. 212 spisu) a absencí založení příslušného dokladu o zaplacení soudního poplatku za dovolání ve spisovém materiálu (resp. založení nesprávného dokladu na č. l. 207 spisu), čímž stěžovatelce zabránil v tom, aby se mohla stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a znemožnil jí tak realizaci práva na řádný soudní proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listin y.
12. Jelikož Ústavní soud shledal, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019 -215, kterým bylo zastaveno dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku v plné výši, bylo porušeno právo stěžovatelky na přístup k soudu, ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Nejvyššího soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, zrušil.
13. Stěžovatelka se domáhala také "přiznání náhrady nákladů právního zastoupení", aniž by však tento svůj návrh jakkoliv blíže zdůvodnila. Dle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stát platí náklady na zastoupení jen tehdy, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele. V posuzovaném případě k takovému postupu Ústavní soud důvod neshledal. Ústavní soud proto rozhodl, že stěžovatelce se náhrada nákladů zastoupení nepřiznává.