Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3534/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Zuzany Němcové, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem Novotného lávka 5, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019 č. j. -41 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019 č. j. -18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími správních soudů došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle a d (dále jen " ") a a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu správních orgánů, které v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen "RÚIAN") provedly změnu označení způsobu využití specifikovaného domu, ve kterém stěžovatelka vlastní bytové jednotky, a to z "bytového domu" na "rodinný dům". K porušení uvedených práv stěžovatelky mělo dojít též v důsledku nesprávného postupu správních soudů, které odmítly její žalobu na ochranu před nezákonným zásahem z důvodu opožděnosti. Stěžovatelka přitom odkázala na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, který podle jejího názoru dopadá i na její případ.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se kasační stížností domáhala zrušení výroku II., III. a IV. usnesení krajského soudu, kterým tento výrokem I. vyloučil žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Obecního úřadu V., kterým v RÚIAN změnil označení způsobu využití domu č. p. X1 na pozemku parc. č. st. X2 v katastrálním území H. v obci H. z "bytového domu" na "rodinný dům", k samostatnému řízení, výrokem II. odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím ve změně zápisu údaje o způsobu využití výše uvedeného domu v RÚIAN, výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem IV. pak o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovatelce. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v , přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad tzv. podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté y (srov. nález

sp. zn.

). Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ve stejném rozsahu, jako to činí správní soudy.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu, potažmo krajského soudu. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a nenalezl v nich vady, které by nepřípustně postihly některé z tvrzených ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Oba správní soudy rozhodovaly v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě a v ě, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná.

Zvláště podrobně se pak oba soudy zabývaly námitkou stěžovatelky, že změna zápisu údaje o způsobu využití domu v RÚIAN představuje trvající nezákonný zásah. S odkazem na předchozí judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek č. j. -22, rozsudek rozšířeného senátu č. j. -42 nebo usnesení rozšířeného senátu č. j. -110, popř. č. j. -53) došly oba soudy k závěru, že změna zápisu údaje o způsobu využití domu v RÚIAN podle , o základních registrech, představuje jednorázový zásah s trvajícími účinky a při zmeškání objektivní či subjektivní lhůty pro podání žaloby podle a násl. nelze argumentovat tím, že důsledky tvrzeného zásahu nadále trvají. Ústavní soud k tomu ve shodě s názorem správních soudů dodává, že na posuzovaný případ nedopadají závěry vyslovené v nálezu

sp. zn.

, podle kterého je nutné rozlišovat různé typy zásahů a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů. Výklad věty druhé uvedený v citovaném nálezu však nedopadá na jednorázové zásahy, mezi něž patří i jednorázové zásahy s trvajícími důsledky, o které jde v nyní posuzovaném případě.

K namítanému porušení práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud dodává, že dané právo není možné vykládat tak, že by se stěžovatelce garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jejím představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatelka se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu