Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3935/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Oskara Sněhoty, zastoupeného JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -298 ze dne 4. září 2019 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -273 ze dne 17. října 2018, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obce B., jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Opavě (dále jen "nalézací soud") rozsudkem č. j. -234 ze dne 19. října 2017 zamítl žalobu, kterou se vedlejší účastnice domáhala určení, že je vlastnicí pozemku p. č. X1 v katastrálním území a obci B. (dále jen "předmětný pozemek"), druhým výrokem určil, že předmětný pozemek je ve vlastnictví stěžovatele a třetím výrokem rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nenabyla předmětný pozemek na základě kupní smlouvy ze dne 16. 7. 1969, uzavřené mezi právními předchůdci stěžovatele a vedlejší účastnice. Podle nalézacího soudu je předmětná kupní smlouva neplatná, neboť v ní nebyl řádně a určitě vymezen předmět převodu vlastnického práva. Dřívější označení parcelního čísla předmětného pozemku bylo ve verzi kupní smlouvy vedlejší účastnice přepsáno strojově (tj. strojově napsané označení parcely č. X2 s překlepem v čísle Y) a ve verzi stěžovatele ručně (tj. strojově napsané označení parcely č. X3 opravené ručním písmem na číslo X2).

2. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") rozsudkem č. j. -273 ze dne 17. října 2018 rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že prvním výrokem určil, že vedlejší účastnice je vlastnicí předmětného pozemku, druhým výrokem zamítl určovací žalobu stěžovatele a navazujícími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je platná a že se vedlejší účastnice na jejím základě stala vlastnicí předmětného pozemku. Podle odvolacího soudu je zřejmé, jaký pozemek je předmětem kupní smlouvy - s ohledem na skutečnost, že po příslušných opravách se údaje na všech vyhotoveních kupní smlouvy shodují. Stěžovateli rovněž nebylo vyhověno, jelikož zákonné podmínky pro vydržení z jeho strany nebyly splněny. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné a zároveň potvrdil věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu.

3. Ústavní stížností stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a navrhuje jejich zrušení, neboť jimi podle jeho názoru byla porušena jeho základní práva, a to právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a právo vlastnit majetek garantované v y. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí byla překvapivá, neočekávatelná a nepřezkoumatelná, dále trvá na tom, že předmětná kupní smlouva je neplatná, jelikož v ní není jednoznačně označen předmět převodu vlastnictví. Obecné soudy podle stěžovatele neopřely svůj opačný názor o žádnou relevantní argumentaci a řádně své rozhodnutí neodůvodnily; z předmětných rozhodnutí navíc neplyne, na základě kterých důkazů obecné soudy dospěly ke svým skutkovým závěrům.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud není součástí systému obecného soudnictví, a jeho úkolem tudíž není plnit roli instančního přezkumu rozhodnutí obecných soudů [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], ale ochrana ústavnosti (y). Zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, náleží soudům ve věcech civilních, trestních i správních (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 12. 2019, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Zásah Ústavního soudu je možný (nutný), v případech, ve kterých výklad a aplikace předpisů podústavního práva postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].

6. V nyní projednávané věci důvod k zásahu Ústavního soudu dán není. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze rozporuje závěry odvolacího soudu ohledně platnosti předmětné kupní smlouvy. Právo na soudní ochranu však nelze vykládat tak, že by byl stěžovateli garantován úspěch v řízení či zaručeno právo na rozhodnutí odpovídající jeho konkrétním představám (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 8. 2017).

7. Odvolací soud svůj závěr ohledně neplatnosti kupní smlouvy logicky a srozumitelně odůvodnil, rovněž vysvětlil, na základě kterých důkazů ke skutkovým závěrům dospěl (vyhotovení kupních smluv a vyjádření stěžovatele; viz bod 8 napadeného rozsudku). Jeho závěr, že byl předmět koupě postaven najisto, shodovalo-li se po příslušných úpravách označení předmětného pozemku v obou vyhotoveních kupní smlouvy, neporušuje ústavní požadavky kladené na odůvodnění soudního rozhodnutí.

8. Jelikož stěžovatel v ústavní stížnosti nepředložil žádnou další ústavněprávně relevantní argumentaci, dospěl Ústavní soud k závěru, že v projednávané věci nedošlo k žádnému excesu či mimořádnému odklonu od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v soudním řízení.

9. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ani rozsudkem odvolacího soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu