Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3983/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace RAVAK, a. s., sídlem Obecnická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, sídlem Husova 240/5, Praha 1 - Staré Město, proti II. výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019 č. j. -783, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení II. výroku usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 24. 10. 2019 č. j. -783, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle a násl.d (dále jen ""), když za použití analogie práva na zákonného soudce podle y se stěžovatelka domáhá práva na zákonného insolvenčního správce. Dále má stěžovatelka za to, že napadeným výrokem bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví podle y. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného výroku.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 31. 7. 2019 č. j. -697 zamítl reorganizační plán předložený dlužníkem OLEO CHEMICAL, a. s. (dále jen "dlužník"; I. výrok) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (II. výrok) s tím, že jeho účinky nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (III. výrok). Ústavní stížností napadeným II. výrokem usnesení ze dne 24. 10. 2019 č. j. -783 vrchní soud rozhodl tak, že uvedené usnesení městského soudu se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Dospěl - zjednodušeně řečeno - k závěru, že skutková zjištění a právní posouzení věci ohledně podmínek schválení reorganizačního plánu jsou neplné.

3. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

4. Ústavní stížnost dle písm. d)y představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v je vyjádřen procedurální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.

5. V nyní posuzované věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížností napadený výrok usnesení vrchního soudu je sice konečný v tom smyslu, že proti němu již stěžovatelka nemohla před obecnými soudy brojit žádným dalším procesním prostředkem, nicméně v důsledku jeho vydání ještě nedochází k takovému zásahu do práv stěžovatelky, který by - i přes specifický charakter insolvenčního řízení - nebyl napravitelný v systému obecného soudnictví, ač stěžovatelka tvrdí opak. Uvedeným výrokem usnesení vrchního soudu bylo totiž pouze zrušeno předchozí rozhodnutí městského soudu s tím, že městský soud bude ve věci rozhodovat znovu a stěžovatelka bude moci v tomto pokračujícím řízení uplatnit všechny námitky, které nyní formuluje v ústavní stížnosti, a pouze nebude-li srozuměna s výsledkem řízení před obecnými soudy a bude-li mít za to, že jím dojde k porušení jejich základních práv a svobod, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude (po splnění dalších procesních podmínek řízení) věcně projednatelná, jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2015

sp. zn.

, usnesení ze dne 4. 1. 2017

sp. zn.

, či usnesení ze dne 19. 6. 2017

sp. zn.

, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz). Pozn. stěžovatelka v ústavní stížnosti informovala, že městský soud poté vydal usnesení o schválení reorganizačního plánu. Ústavní soud z veřejně přístupných zdrojů (https:// isir.justice.cz) ověřil, že se tak stalo usnesením ze dne 21. 11. 2019 č. j. -796 a že stěžovatelka proti němu (jakož i další osoby) podala ještě před podáním ústavní stížnosti odvolání, tudíž usnesení není v právní moci a ve věci bude opětovně rozhodovat vrchní soud.

6. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod přípustnosti dle , neboť stížnost nenaplňuje podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky způsobem, jakým byla tato podmínka judikaturou Ústavního soudu popsána - srov. k tomu shrnutí v komentářové literatuře - Wagnerová, E. a kol. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl.

7. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudcem zpravodajem předložený návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle . Protože bylo neprodleně rozhodnuto o samotném návrhu, Ústavní soud z důvodu hospodárnosti řízení již samostatně nerozhodoval o žádosti o odklad vykonatelnosti napadeného výroku usnesení vrchního soudu ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj