Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 4008/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele A. B., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2019 č. j. -1164, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2019 č. j. -1165 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2019 č. j. -1168, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. B., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " "), když stěžovatel zejména zdůrazňuje, že v jeho věci rozhodoval podjatý (vyloučený) soudce.

2. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí přitom vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 15. 10. 2019 č. j. -1164 byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč, když stěžovatel během jednání soudu bez vyzvání předsedy senátu hovořil. Rozsudkem městského soudu ze dne 15. 10. 2019 č. j. -1165 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 o zamítnutí návrhu stěžovatele na snížení výživného pro jeho dvě nezletilé dcery. Rozsudkem ze dne 15. 10. 2019 č. j. -1168 městský soud potvrdil rozhodnutí o nedoplatku na výživném (změnil pouze výši jednotlivých splátek) pro stěžovatelovy nezletilé dcery.

3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zabývá se splněním podmínek pro její projednání stanovené .

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění těchto podmínek lze pak připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), bod 2.]

5. Není pochyb, že napadená rozhodnutí městského soudu jsou pravomocným rozhodnutím soudu, kterým bylo řízení skončeno (včetně dílčího řízení o pořádkové pokutě). Tvrdí-li stěžovatel, že v odvolacím řízení rozhodoval vyloučený soudce, jde o důvod zmatečnosti podle , tudíž tuto námitku mohl uplatnit v žalobě pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti přitom neplyne, že by stěžovatel využil možnosti podat žalobu pro zmatečnost, resp. navazující opravné prostředky, a že by o nich bylo rozhodnuto. Podmínka přípustnosti ústavní stížnosti podle a contrario tudíž za této situace není splněna.

6. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj