Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4078/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Luďka Hasaly, zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 5. 2019, č. j. -346, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. -369, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost, v níž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"; poznámka ÚS: stěžovatel se dopustil zjevné chyby, když v případě napadeného usnesení městského soudu uvedl chybné číslo jednací -369 namísto správného -369), kterými byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného mu d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní podmínky řízení vyžadované , což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu ustanovení . V daném případě však shledal, že tomu tak není.

3. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva.

4. Nepřípustnost v nyní projednávaném případě je nutno dovodit z toho, že stěžovatel ve vztahu k napadenému usnesení městského soudu nevyčerpal procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což je dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek. Z poučení napadeného rozhodnutí městského soudu přitom jednoznačně vyplývá, že stěžovatel proti tomuto rozhodnutí za splnění zákonných podmínek mohl dovolání podat, přesto tak neučinil, což si Ústavní soud ověřil i náhledem do databáze spravované ministerstvem spravedlnosti dostupné na https://infosoud.justice.cz.

5. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím teprve po marném vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných v systému orgánů ochrany práva (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2009).

6. Pokud by Ústavní soud v rozporu se zásadou subsidiarity rozhodoval sám, aniž by předtím byly vyčerpány všechny možnosti, jak dosáhnout nápravy protiprávního stavu, mohl by nepřípustně zasáhnout do kompetence jiných státních orgánů (zde obecných soudů) a narušit zásadu dělby kompetencí. Proto v případech, kdy stěžovatel nevyužije všechny dostupné procesní prostředky nápravy, které jsou v jeho procesní dispozici, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za nepřípustnou (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 9. 2012).

7. Ústavní soud nadto - po prostudování obsahu ústavní stížnosti - dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod přípustnosti ani dle ustanovení , neboť stížnost nenaplňuje podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele způsobem, jakým byla tato podmínka judikaturou Ústavního soudu popsána (srov. k tomu např. Wagnerová, E. a kol. s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 386 a násl.). Nic takového ostatně stěžovatel ani netvrdí.

8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k opodstatněnosti ústavní stížnosti, musel soudcem zpravodajem předložený návrh odmítnout podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2020

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj